Píše se 22. června 1986. Fotbalové mistrovství světa v Mexiku je v plném proudu. Celá Argentina napjatě očekává čtvrtfinálový duel svých reprezentantů s Anglií. Ve vzduchu je cítit touha po odplatě za čtyři roky starý prohraný spor o Falklandy.

První poločas skončí bez branek. Ty začnou padat až v tom druhém. Jsou celkem tři.

Dvě z nich se nesmazatelně zapíší do historii kopané. Spolu se svým autorem. Šest minut po přestávce se do pokutového území Angličanů snese vysoký míč. Proti němu vyběhne brankář Peter Shilton (*1949). Možná mohl být o chlup rychlejší. Jenže nebyl. Ve stejné chvíli se od země odlepí 165 cm vysoký Diego Maradona (*1960). Vyskočí relativně vysoko, to ale samo o sobě k zisku balonu nestačí. A tak vystřelí vzhůru levou paži a jako zkušený volejbalista pošle kulatý nesmysl obloukem do anglické brány.

Nikdy jsem nedal regulérnější gól!

Zatímco Argentinci objímají šťastného střelce, Angličané nahánějí rozhodčího. Marně si před ním plácají dlaní do ruky na znamení porušení pravidel. Tunisan Alí bin Násir (*1944) gól bez jakýchkoliv pochybností uznává!

1:0. O čtyři minuty později se Maradona předvede znovu. Převezme míč na své polovině, z hráčů soupeře, včetně brankáře, si udělá slalomové kužely a neomylně zvýší na 2:0. Nad akcí dodnes žasne celý fotbalový svět.

Angličané stačí už jenom snížit. Po utkání pak dají průchod svým emocím. „Viděl jsem, že Maradona dal gól rukou. Je naprosto nepřijatelné, aby taková branka padla na mistrovství světa,“ rozčiluje se jejich trenér Bobby Robson (1933–2009). „Nikdy jsem nedal regulérnější gól!“ reaguje argentinský kapitán a pro všechny pochybovače má jasný vzkaz: „Pokud to byla ruka, byla to ruka boží.“ Jazyk mu rozváže až čas. „Ano, hrál jsem rukou,“ připustí bezmála půl roku po turnaji před novináři z britského Sunday Express. V roce 2008 pak k přiznání přidá ještě omluvu Anglii. „Kdybych mohl vše vrátit zpět, tak to udělám a změním historii,“ kaje se pro britský deník The Sun. Na to je ovšem trochu pozdě.