Císař se zálibně podívá na chlapce v kolébce. Ve svraštělé tvářičce hledá svoje rysy. Nebo je malý Julius César spíše po ní? Rudolf II. se ohlédne po krásné Kateřině. Rozkvetlá do půvabu svých osmnácti let trumfne i ty nejvznešenější šlechtičny. Tak proč by se vlastně měl ženit?
Na přijetí do prestižního řádu zlatého rouna se habsburský císař Rudolf II. (1552–1612) opravdu těší.
Zároveň ale má nepříjemné tušení, že velkolepá slavnost v Praze roku 1585 bude mít i své stinné stránky. „Strýcové a bratři se jistě spojí se španělskými diplomaty a budou mne přemlouvat ke sňatku s infantkou,“ honí se mu hlavou a bohužel se nemýlí.
Všichni na něj tlačí, aby za svoji ženu už konečně pojal Isabelu Claru Eugenii (1566–1633), dceru španělského krále Filipa II. (1527–1598) a jednou pro vždy tak vyřešil otázku následnictví v monarchii.
Diskuse o sňatku ale pro něj vždycky končí záchvatem vzteku nebo v lepším případě rozmrzelostí.
Důkaz plodnosti
Někteří příbuzní dokonce chápou Rudolfovy pochybnosti, jestli je Isabela opravdu nejvhodnější nevěstou. Proč se ale o ženění úplně odmítá bavit? Třiatřicetiletý mladík má přece nejvyšší čas. V rukou navíc drží i nezpochybnitelný důkaz své plodnosti.
Na jaře 1585 mu jeho milenka Kateřina Stradová (asi 1567–1629), krásná dcera jeho antikváře Ottavia Strady st. (1550–1606), povije nemanželského syna Julia Césara d´Austria (1584–1609).
Krásnou dívku si vyhlédne už když je jí patnáct let a užívá si s ní každou volnou chvíli.
Intriky arciknížete
Při jakékoli debatě o svatbě se stahuje do sebe. Okolí tím ale neodradí. „V zájmu dynastie byste se měl oženit,“ přemlouvá ho už v lednu 1585 na sněmu českých stavů Vilém z Rožmberka (1535–1592).
Rudolf se zlobí. Ví, že v pozadí téhle akce stojí intrikánský arcikníže Ferdinand Tyrolský (1529–1595). Ačkoli je o 23 let starší než sám Rudolf, touží po říšské koruně a na politické scéně o sobě dává pořádně vědět.
Rudolf ale nechce přilévat olej do ohně tím, že by Rožmberka veřejně káral, že zasahuje do jeho záležitostí. „Císař se musí rozhodnout, jestli vstoupí do manželství se španělskou princeznou nebo ne. Nikdo neví, proč váhá.
Zda-li chce zůstat svobodný bez závazků, nebo chce-li od španělského krále velké věno…“ hlásí tyrolský agent Hans Albrecht ze Sprizensteinu vévodovi Vílémovi V. Bavorskému (1548–1626) krátce před pražskou slavností.
Není jedinou milenkou
Naléhání na uspíšení sňatku nabourává císařovo sebevědomí. „Jaký je to pocit, když mne nikdo nehoní před oltář,“ zasní se Rudolf a nechává se laskat půvabnou osmnáctiletou Kateřinou. Je právě ona tím důvodem, proč se zuby nehty brání svatbě?
A nemá v císařově nechuti ke svatbě dokonce svoje obratné prsty? „Bylo vysloveno podezření, že císaře zrazovala od sňatku jeho konkubína Kateřina Stradová, údajně z obavy, aby si zachovala vliv na jeho osobu, ale tento názor zůstává jen dohadem, který nelze nijak doložit,“ uvádí současný český historik Josef Janáček.
Poslechl by ji Rudolf, kdyby na něj naléhala, ať se nežení? Sotva. Je pravděpodobnější, že si Kateřina Rudolfa získala svojí tolerancí a ochotou být kdykoli nablízku pro jeho tělesné potřeby. V jeho ložnici ale není jediná.
Pohoršení veřejnosti
„Je pouze jisto, že Rudolf II. žil s Kateřinou Stradovou až do smrti, přitom však střídal další milenky až příliš často a nedělal si vůbec žádné starosti s nějakým problémem věrnosti,“ dodává Janáček.
Rudolfův bohatý erotický život vzbuzuje pohoršení mezi všemi vrstvami.
Spousta lidí skousne jeho konkubínu Kateřinu, ale ne spousty dam, které prošly jeho postelí. „A jako všichni vysocí pánové i císař holdoval smilstvu a různým rozkoším a měl (což se o jiných potentátech neslýchalo) své vlastní únosce (raptores), kteří úkladně zajímali panny a přiváděli mu je,“ uvádí saský vyslanec Melchior Goldast z Haiminsfeldu (1578–1635). Takhle otevřeně si ale dovolí mluvit až po císařově smrti.
Rádce větří nebezpečí
Nechuť císaře oženit se těžko můžeme připsat Kateřině, která patří mezi jednu z jeho jistot. Určitě by se nevzdal nevěsty, pokud by sám nechtěl. Podezření mnoha historiků proto padá na další osobu v císařově blízkosti, rádce Wolfganga Rumfa z Wuelrossu.
Díky svým stykům ve Španělsku dobře ví, že infantka Isabela Clara Eugenie není hloupá husička, ale naopak bystrá a nadaná dívka. „Znamená daleko větší nebezpečí než Stradová.“ uvědomuje si Rumpf, a proto intrikuje proti císařskému sňatku.
Nemá chuť dělit se o vliv s budoucí císařovnou. Ovšem ani pro tenhle předpoklad neexistuje jednoznačný důkaz. Stradová po Rudolfově boku vydrží až do jeho smrti. Zdá se, že u něj vítězí nad dalšími milenkami právě svojí otevřenou náručí a pochopením.
