Teplota kolem 20 stupňů Celsia, viditelnost téměř 20 kilometrů, jen v avizovaných přeháňkách o trochu nižší.

5. prosince 1945 je zcela průměrný den pro další z tréninkových letů, k němuž ze základny Fort Lauderdale na Floridě startuje po druhé hodině odpolední pět bombardérů typu TBF Avenger.

Skupinu letadel s označením Let 19 a s celkem 14 muži na palubách vede zkušený pilot a instruktor, poručík Charles C. Taylor (1917–1945). Ani další letci nejsou žádní nováčci.

V průměru mají nalétáno 350–400 hodin, z toho část právě na Avengerech. Stroje míří nad Bahamy, kde cvičně svrhnou svá torpéda, a pak se mají vrátit zpět na domovskou základnu. Vše probíhá podle plánu téměř dvě hodiny…

Osudová navigační chyba

Až kolem čtvrté odpoledne vyplyne z radiové komunikace, že Taylor má problém. „Nefungují mi palubní kompasy,“ stěžuje si. Lépe na tom zřejmě nejsou ani ostatní piloti. Poručíkovi nezbývá než letku nasměrovat domů podle vlastních instinktů.

„Nejsem si jist svou pozicí,“ uvádí Taylor znovu. Pokusy kontrolní věže navést ho nad pevninu ovšem selhávají. Radiový signál je silně rušen. Dříve než je odhalena pravá příčina potíží pěti strojů a stanovena jejich aktuální poloha, spojení se přerušuje úplně.

Obecně se však předpokládá, že Taylor v domnění, že směřuje ke břehům Floridy, navedl letouny nad širý oceán. Zřejmě k tomu přispěla i rychlá změna počasí a zhoršení viditelnosti…

Ztrácí se i záchranáři

Kolem osmé hodiny večerní je všem na základně Fort Lauderdale jasné, že ztraceným strojům už muselo dávno dojít palivo. Již s prvními náznaky snášející se tmy byla zahájena rozsáhlá pátrací akce.

Potrvá až do 10. prosince, kdy její další pokračování překazí nepřízeň počasí. Jde do té doby o nejrozsáhlejší záchrannou misi v historii americké armády, která vysílá do vzduchu celkem 248 letadel.

Pro jedno z nich, velký hlídkový bombardovací létající člun Martin PBM Mariner, se pátrací let 5. prosince 1945 stane rovněž osudným.

Kolem půl osmé večer s ním domovská základna naváže naposledy kontakt. Od té chvíle po stroji není ani stopy. „Spatřili jsme patrně zář exploze.

Plameny vyšlehly až do výšky 30 metrů a hořely tak deset minut,“ vypovídá později posádka tankeru SS Gaines Mills, která neobvyklý jev pozoruje zhruba v místech, kde se zmizelý Martin PBM Mariner mohl pohybovat.

Navíc další loď podává svědectví o velké olejové skvrně na hladině. Dnes se proto soudí, že záchranné letadlo během akce explodovalo.

Viník se musí měnit

Po pěti ztracených bombardérech a jejich posádkách ovšem není ani vidu ani slechu. Dodnes se nikomu nepodařilo na mořském dně najít ani jejich trosky. Americká armáda ze ztráty strojů původně obviňuje poručíka Taylora a vše svádí na jeho „psychickou vadu“.

Dva roky bojuje matka zmizelého pilota, aby očistila synovo jméno. Armáda na to v roce 1947 přistupuje. Co se ale s pěti bombardéry skutečně stalo? Obecně se předpokládá, že Taylor si svou chybu v navigaci uvědomil příliš pozdě.

Když strojům došlo palivo, buď se zřítily do oceánu, nebo nouzově přistály na vodní hladině. Ta však byla příliš rozbouřená, než aby se na ní letadla udržela.

Značně medializovaný případ pěti ztracených bombardérů každopádně ve světě podpoří rozšíření legendy o nebezpečných vodách bermudského trojúhelníku.