Na první pohled vypadá doslova k sežrání. Nevinná očka zasazená do bíločerné mozaiky mu propůjčují vzhled roztomilého chlupáče, který by stěží ublížil mouše. Jenže nenechte se mýlit. Medvídek mýval je pořádný lump, a to takový, až to hezké není.

Nezdá se to, ale mít ve své blízkosti tohoto severoamerického drobečka není žádná výhra. A pořídit si ho domů znamená riskovat proměnu bytu v kůlničku na dříví.

Pro své vlastní blaho spočívající hlavně v ukojení apetitu, je totiž tenhle mizera schopný téměř všeho. Není divu, že ho američtí farmáři na začátku 20. století jako devastátora své úrody zdraví s prstem na spoušti. A to tak intenzivně, že mýval málem vyhyne.

Rozený bandita

Kdyby se rozhodl přepadnout banku, nepotřebuje si ani shánět masku. Jednu totiž už má od přírody. A mýval severní (Procyon lotor) vlastně takový bankovní lupič je.

Se stejnou chamtivostí, s jakou maskovaní gauneři vstupují do peněžních ústavů, on navštěvuje kukuřičná pole, úrody ovoce a zeleniny a další místa, kde si může naplnit svůj takřka bezedný žaludek. Vzhledem k jeho všežravosti má možností víc než dost.

Do pusy strčí prakticky všechno, co mu přijde pod tlapku – malé ptáky, plazy, drobné savce. Díky předním packám uzpůsobeným k uchopování, dokáže vybírat ptačí hnízda i z dutin nebo budek. Za farmáře mile rád „sklidí“ úrodu v ovocném sadu.

Nezastaví ho ani výška, v jaké jablka nebo hrušky jsou. Se šplháním po stromech nemá sebemenší problém. Stejně jako s plaváním. Nedá se přitom říct, že by si ukořistěného jídla nějak zvlášť vážil.

Do takové kukuřice většinou jen párkrát kousne a jde ukrást jinou. Tímhle způsobem rychle zdevastuje celé pole. Bandita se mu ostatně nepřezdívá pro nic za nic.

Šikula s pamětí

Příroda obdařila mývala velkou šikovností a rafinovaností, což je pro mnohá lidská obydlí doslova smrtící kombinace. Stejně jako jeho všežravost ve spojení s oportunistickou náturou. Díky ní se přizpůsobuje vnějším okolnostem a těží z jejich výhod.

A že jich dokáže najít. Proč se například honit za veverkami, když se stačí vloupat do špatně zabezpečeného kurníku a tam si v klidu vybrat tu nejvypasenější slepici?

Proč se toulat volnou přírodou v nejisté honbě za kusem žvance, když před domy se v popelnicích denně servírují ty nejvybranější zbytky. Stačí je jenom převrátit, což není pro mazaného a učenlivého mývala žádný problém.

Dokáže otevřít šroubovací lahve, ale i skříňky, dveře nebo zámky. Díky tomu hoduje ve sklepích, nebo spížích. Podle toho, kde na něj čeká nějaká ta dobrota. Mýval má dobrou paměť.

Ví, kde předtím našel jídlo a na místo se pak pravidelně vrací jako do dobré restaurace. Jednou to může být skládka, podruhé půda rodinného domu. Je schopný ukrást vám svačinu přímo z batohu a je mu fuk, že sedíte vedle něj. Velkou pochoutkou jsou rovněž psí nebo kočičí granule, zanechané na zápražích.

Podej prst a sežere ti celou ruku

Ty tam jsou časy, kdy člověka obcházel obloukem. Z někdejšího lesního stydlína je v současnosti drzý floutek, kterého přítomnost lidí nikterak neznepokojuje. Naopak.

Mýval moc dobře ví, že v okolí těch podivných dvounohých tvorů se dá splašit pořádný ranec jídla, stejně jako dostatek úkrytů. Komín a podkroví jsou přímo ideální pro vybudování hnízda. Byl by hloupý, kdyby se takových výhod zříkal.

Zvláště, když mu člověk, zjihlý jeho prvotní roztomilostí, nějaký ten pamlsek sem tam hodí sám. To ovšem znamená, připoutat si ho k sobě na hodně dlouhou dobu. Nedělejte si iluze, že by vám mohl sloužit jako alternativa kočky nebo psa. V mládí to ještě jde.

Malý mýval je jako téměř každé zvíře v raném věku roztomilý a mazlivý. Jenže jak mu přibudou roky a z „plyšového medvídka“ se stane ve většině případů nezkrotný, kousavý, škrábavý a pravidla neuznávající raubíř.

Navíc díky povyku, který hlavně v době námluv vydává, nedá svým majitelům spát. Lidé pro něj nepředstavují nic víc než živou ledničku.

V Evropě to pochopili později než v jeho domovině, celé kontinentální Severní a Střední Americe, kde je odedávna považován za škodou.

Na svět se dívá rukama

Místní farmáři by je nejraději všechny postříleli, jenže narážejí na odpor ochránců přírody a tak se místo kulí a broků budují mnohakilometrové „protimývalí“ zátarasy. Což jde dost těžko, vzhledem k tomu, o jak vychytralé až přímo vyčůrané zvířátko se jedná.

Disponuje schopnostmi nesrovnatelnými s žádným z evropských predátorů. Dokáže se přizpůsobit tolika druhům prostředí, jako málokterý tvor, a v rukávu má hned několik es.

To největší se skrývá v jeho dlouhých, obratných ale hlavně mimořádně citlivých prstech, s miliony smyslových buněk pod každým z nich. Hmat mají mývalové ze všech smyslů nejvíce rozvinutý.

Bezruký mýval by tak byl daleko víc nahraný než ten, který přijde „pouze“ o zrak. Mýval se totiž na svět dívá hlavně rukama.

Ke zpracování informací přicházejících z předních končetin využívá neobvykle velkou část mozku – zhruba stejně velkou jako oblast, kterou má člověk vyhrazenou pro zrak.

Podle mínění vědců si mývalové v mozku vytvářejí pomocí hmatu obraz okolí, který je možná stejně dokonalý, jako to, co my vidíme zrakem. Neobvyklou citlivost navíc jejich prstíky neztrácejí ani v té nejstudenější vodě.

Díky tomu můžou bez problému šátrat v řekách a potocích v honbě za potravou v létě, stejně jako v zimě.

Když ty úrody, tak my tebe

Zatímco u nás najdete mývaly vyjma volné přírody nejčastěji ve voliéře zoologických zahrad, za mořem si na nich dobře pochutnávají.

Kožešina a maso, to bývají hlavní dvě věci (kromě toho, že jim šelma dělá z polí paseku), kvůli kterým se Američané za mývalem honili a často stále ještě honí.

Dámské i pánské kožichy, čepice nebo peleríny z ocelově šedého kožíšku jsou nadčasovou záležitostí a takový klobouk toulavých traperů by bez huňatého mývalího ocasu nebyl kompletní. A stejné je to i s mývalím masem.

Na řadě karibských ostrovů je evropští kolonisté kvůli němu kompletně vyhubí. Ročně se v USA zkonzumuje několik tisíc mývalů.

Ostatně i mýval, kterého v Bílém domě v minulosti chová americký prezident Calvin Coolidge (1872–1933), je mu původně poslán jako jeden z chodů při večeři na Den díkůvzdání.