Ozónová vrstva je pro život na Zemi nezbytností. Dokáže totiž odrážet vesmírné ultrafialové záření, které by pro většinu složek biosféry bylo smrtící. V 60. letech se zjistilo, že vrstva začíná postupně mizet.

Od té doby sice lidstvo vykonalo k její záchraně velký kus práce. V některých částech světa se však stále používají zakázané látky, které ozónovou vrstvu ničí.

V sedmdesátých letech vědci zjistili, že za úbytkem ozónové vrstvy stojí chemické látky zvané freony. To jsou halogenderiváty uhlovodíků obsahující fluor, které byly svého času velmi populární v průmyslu.

Využívaly se například jako chladivo do ledniček nebo jako hnací médium ve sprejích. Jejich ničivý vliv na ozónovou vrstvu jim však vystavil stopku.

Úbytek ozónové vrstvy je jedním z mála globálních problémů, na který lidstvo dokázalo komplexně reagovat. V roce 1987 byl podepsán Montrealský protokol, který výrobu freonů zakázal. A nová měření ukazují, že toto snažení nebylo marné. V posledních letech se ozónová vrstva začala zvolna obnovovat.

Jenže počítačové simulace ukazují, že by se poškozená vrstva měla zacelovat rychleji. Měření ukázala, že se v atmosféře znovu objevuje zakázaná látka CFC-11, tedy trichlorfluormethan.

Ten se v dřívějších dobách používal jako chladivo, před podpisem Montrealského protokolu se jej vyrobilo každým rokem na 300 000 tun a v ovzduší vydrží i 75 let.

V přirozeném prostředí se nevyskytuje, tudíž je jasné, že kdosi neznámý svou průmyslovou výrobou opět vypouští freony do ovzduší. Viník, který i nadále ničí ozónovou vrstvu, byl záhy odhalen.

Organizace Environmental Investigation Agency (EIA) zjistila, že stopy vedou do Číny, konkrétně do tamních továren produkujících izolační pěnu.

Osmnáct z jednadvaceti podezřelých společností posléze potvrdilo, že zakázanou látku CFC-11 skutečně při výrobě používají. Obvykle se hájily tím, že to přece dělají i ostatní.

V politice čínské vlády nemá ohled k životnímu prostředí příliš velký prostor. Tresty za podobné konání zde sice existují, ale jsou zanedbatelné.

Kromě toho tu funguje korupce, takže běžná praxe je taková, že management průmyslových podniků případné kontrolory uplatí, aby se na úředních místech o žádných prohřešcích nezmiňovali.

Jenže vypouštění freonů z čínských továren není jen čínský, ale zejména globální problém. Signatáři Montrealského protokolu, mezi které patří i Čína, postupně řeší, jak na vzniklou situaci reagovat.

Vzhledem k rostoucímu geopolitickému vlivu Číny lze však těžko odhadovat, k jakému výsledku mezinárodní společenství dospěje.