„Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co slyšet chtějí,“ prohlašuje italský diplomat Niccolò Machiavelli. A při svých misích svoje znalosti lidské povahy čile využívá ve prospěch florentské republiky. Protistranu při jednání snadno obalamutí…   

Když se Francesco I. Sforza (1401–1466) roku 1450 stává milánským vévodou, posílá k florentskému vládci Cosimovi Medicejskému (1389–1464) svého důvěrníka Nicodema da Pontremoliho (1411–1481).

Ten se u cizího dvora akredituje jako tzv. orátor, zástupce panovníka či cizí vlády. Stává se tak zřejmě prvním vyslancem, který dostává časově omezený mandát působit pro blaho své země za jejími hranicemi.

Později se zrodí i funkce vyslance, ta je ale až do 20. století běžná jenom mezi skutečnými velmocemi.

Pragmatik tělem i duší

Vláda fanatického dominikánského mnicha Girolama Savonaroly (1452–1498) ve Florencii roku 1498 padla. Lidé si mohou oddechnout.

Člen právnické rodiny Niccolò Machiavelli (1469–1527) z nové doby může jen těžit a stává se florentským kancléřem. Ve své agendě má mimo jiné řešení zahraničních záležitostí.

Jako vyslanec Rady deseti – vlády – cestuje hájit zájmy florentské republiky na francouzský královský dvůr, k císaři Maxmiliánovi I. (1459–1519) do Innsbrucku i na říšský sněm v Kostnici.

Navštíví dvůr papeže Julia II. (1443–1513), ale nejvíc diplomatické práce mu přinesou spory italských měst s Florencií. Od nich nemá klid nikdy.

Když se v roce 1513 znovu dostávají k moci ve Florencii Medicejové, rázem se Machiavelli ocitá na druhé straně barikády. Čelí obvinění ze spiknutí proti nim a přichází o všechny svoje úřady.

Pohled zoologa

Dostává tak alespoň konečně příležitost sepsat svoje zkušenosti z mnoha jednání. Zachycuje je ve svém slavném spise Vladař z roku 1513. Oslavuje v něm politika a vojevůdce Cesareho Borgiu (1475–1507).

„Machiavelli pohlíží na tohoto člověka moci chladným pohledem zoologa, kterému by nepřišlo na mysl dělat morální rozdíl mezi ovcí a krokodýlem,“ uvádí současný německý publicista Jörg von Uthmann. Proč jako diplomat na penzi hájí tyrana?

„Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky k porušení slova,“ mluví na rovinu o tom, co obnáší vládnutí v praxi.