Rozhodnost, odvaha a odhodlání. Tyto vlastnosti nechybí egyptské královně Hatšepsut. Když její manžel, faraon Thutmose II., roku 1479 př. n. l. umírá, stává se regentkou za svého nezletilého syna. Otěže vlády přebírá na dlouhých 22 let. A i když je žena v čele velké říše něco nezvyklého, ostudu si rozhodně neudělá.

Vrchol společenského žebříčku v Egyptě představuje faraon, nejvyšší vládce, kterého všichni jeho poddaní považují za boha. Jeho protějškem je manželka. Stát se jí může i žena nekrálovského původu, dcera vysokého úředníka nebo hodnostáře.

Faraonem se může stát i královna

Nejdůležitější úlohu královna zastává během předávání moci po smrti svého manžela. Ručí za legitimitu panovníka, kterým se stává její prvorozený syn. Jinak do vlády příliš nezasahuje.

Existují ale i výjimky, jako například královna Hatšepsut (vláda 1479/1473–1458/1457 př. n. l.), která se stává vládnoucím faraonem.

Nárok na třetinu mužova majetku

Už v dobách egyptské Staré říše (2700–2180 př. n. l.) je postavení žen naprosto rovnoprávné s muži. Platí to ale vždy jenom v určité společenské vrstvě. Úkolem žen je hlavně starat se o dům a děti, kdy je odpovědná za výchovu potomků, úklid a jídlo.

Vlastní ale i majetek pod svým jménem a věnují se činnostem, které je dělají do určité míry hmotně nezávislé na mužích, například medicíně. Získávají také právo na třetinu mužova majetku a v soudním systému jsou rovnocenné.

Ženy velí jídelně i královskému harému

Ovšem ženy úředníků z vyšší společenské vrstvy se mohou už ve 3. tisíciletí p. ř n. l zapojit i do veřejného života. Smějí zastávat funkci představené třeba v královském harému, místnosti s parukami nebo správkyně královské jídelny nebo tkalcovny. Mohou se ale stát i kněžkou.