Jsou to téměř nadpřirození bojovníci, využívající síly meditace, extrémně náročného výcviku a nejspíš i tajných magií.

Létají vzduchem, jejich těla se ohýbají do nejneuvěřitelnějších pozic, dokážou se postavit na ostré břity nebo plout vzduchem, neseni jen na hrotech kopí. Netrénovaný člověk by za strašlivých bolestí zemřel během několika sekund. Jaké je jejich tajemství, díky kterému to dokážou?

Tito mniši žili a dodnes žijí v čínském klášteře Šaolin na úpatí hory Sung-šan. Ve své podstatě jde o skvěle vycvičené bojovníky kung-fu, jejichž cílem bylo uchránit svůj klášter před bandity. Dnes už se spíše jedná o duchovní pouť a kultivaci vlastní duše.

Šaolinští mniši například tvrdí, že pokud někdo cítí bolest, nemá čistou duši, a musí hledat své vnitřní já. Oni sami duši čistou mají, bolest necítí, a mohou proto předvádět své výjimečné kousky. Nejde ale spíše jen o podvod?

Tajemný název

Klášter Šaolin leží kousek od města Čeng-čou v čínské provincii Che-nan. Vybudoval jej v roce 464 samotný císař dynastie Wej, Siao-weneman.

Ten ho později daroval mnichům, kteří přeložili svaté písmo z indštiny do čínštiny, aby mohli dále rozvíjet buddhistické učení. Chtěl se jim tím odvděčit a dát najevo svou náklonnost. Dodnes ale s určitostí nevíme, co název Šaolin znamená.

V 7. století mezi sebou bojovaly dynastie Tang a Sui. Armáda bojovníků Sui měla několikanásobnou převahu a bylo jasné, že Tang padne. Generál této dynastie tedy požádal o pomoc mnichy z kláštera Šaolin.

Díky jejich stále zdokonalované technice boje a posilování životní energie, zvané čchi, se 13 šaolinských mnichů postavilo v boji proti stovce ozbrojených mužů! Dynastie Sui skutečně padla a mniši z kláštera Šaolin se tímto činem proslavili.

Velký rozmach kung-fu

V Číně se během staletí vystřídalo u moci několik dynastií. Po celou tu dobu se mniši ze Šaolinu nenechali podmanit a ve svém učení pokračovali nadále. Díky tomu klášter existuje dodnes a je považován za centrum čínského náboženství a umění vůbec.

Velký rozmach zde zažilo již zmíněné kung-fu. Chrám byl mnohokrát pobořen a znovu vystavěn. V roce 1641 jednotky povstalce Li C‘-čchenga vydrancovaly klášter, protože mniši podporovali dynastii Ming, a byli tak hrozbou pro odpůrce této dynastie.

Později byl klášter zcela zničen (pravděpodobně v roce 1732) dynastií Čchingů. Mniši byli terčem mnoha útoků. Proto kladli velký důraz na cvičení bojových umění. Při zničení chrámu se zachránilo tzv.

Pět uprchlých mnichů (někdy se jim říká „Pět starců“), kteří následně rozšířili svá bojová umění z šaolinského kláštera do celé Číny.

Klášter vstává z popela

Koncem 18. století vláda klášter opravila a dovolila mnichům nastěhovat se zpět. V klášteře se dále rozvíjelo kung-fu a wu-shu (více kontaktní boj s použitím zbraní).

Cílem této školy nebylo bezmyšlenkovitě mlátit nepřítele, ale využít ke své obraně jeho slabosti. Aby dokázali přijímat tvrdé rány, museli nejdříve projít náročným tréninkem.

Správný mnich z kláštera Šaolin dokázal těchto několik základních, ale důležitých věcí: udržet čistou hlavu, soustředit se, být vytrvalý, snášet bolest a využívat slabá místa nepřítele.

K tomu všemu vedla neskutečně dlouhá cesta plná bolesti, odříkání a popírání sebe sama. Na druhou stranu, kdo se jednou stane šaolinským mnichem, je z něj uznávaný bojovník, pro kterého se toto bojové umění stane vším. Co přesně mnichy čeká, než mohou splnit poslední zkoušku?

Jak bojují zvířata

Mladí adepti kung-fu se učili bojovat s rozvahou, používat k obraně pouze ruce. Inspiraci čerpají z přírody, hlavně od zvířat.

Už od dob založení kláštera mniši vyráželi do divočiny a sledovali, jak se zvířata chovají, jak útočí a jak je jejich technika boje účinná. Často se proto stávalo, že některý z nich zahynul – ať už při sledování tygřích bojů, nebo při setkání s jedovatým hadem.

Každé zvíře loví svou kořist zcela odlišně a stejně tak i mniši bojovali proti svým protivníkům. Šaolinští mistři boje se učí nejrůznější techniky. Každý z nich se pak specializuje na určité techniky. Například bojovník učení Orla útočí dravě a rychle.

Zaměřuje se přitom především na oči a hrdlo. Pohyby jsou prudké a méně efektivní, nicméně na omráčení protivníka, který odrážet útoky, je tato technika dokonalá.

Učení Kudlanky a Hada

Mnich v učení Hada dělá prudké a silné pohyby. Při boji je stejně mrštný jako had, a nepřítel tak nemá šanci mnicha udeřit. Útoky cílí na spodní část těla, nejčastěji na nohy.

Nejzajímavějším stylem je Kudlanka – bojovník má stejný postoj jako tento hmyz a v okamžiku, kdy to protivník nečeká, vyšle tvrdou ránu pomocí betonově pevných rukou přímo do jeho těla.

V mnoha případech skutečně došlo k rozdrcení hrudního koše, na jehož následky nepřítel zahynul. Tygr, nejagresivnější ze všech stylů, je rychlý a na svého protivníka útočí konečky prstů. Napodobuje tak trhání kořisti ostrými drápy.

Mniši v tomto učení mají maximální disciplínu a zcela ovládají svou mysl. Pozoruhodné na tomto boji je, že si nikdy nezlomí prsty, a to ani když vší silou udeří do kostí.

Čchi – tajemná životní síla

Jak je možné, že tolik vydrží? Skutečně necítí bolest? Jak to, že mohou stát na ostrých předmětech a doslova na nich levitovat? Normálního smrtelníka by přece probodly a on by v bolestech zemřel.

Dle šaolinských mnichů spočívá ono kouzlo v životní energii zvané čchi – životní síle každého tvora. Lze ji zdokonalovat a zesilovat pomocí tvrdého tréninku, kdy mniši mlátí pěstmi do kamenů ve vodě, do dřevěných trámů či pytlů s fazolemi. Během cvičení nesmějí na nic myslet, jejich mysl je naprosto oddělená od těla.

Bolest neexistuje!

Výuka adepta kung-fu začínala už v dětství, završovala se v den plnoletosti. Jednou z nejnáročnějších zkoušek bylo popření vlastní bolesti. Podle šaolinského učení jde o čistou emoci, bolest totiž vzniká i zaniká v hlavě.

Jsou tedy mniši schopni skutečně necítit bolest? Podle nezávislých zkoušek je jejich práh bolesti opravdu výrazně nižší, než je běžné. Podle některých teorií za to můžou časté meditace a zároveň placebo efekt ve víře, že bolest neexistuje.

Proč je neprobodne hrot kopí?

Šaolinští mniši jsou pevní jako skála a nic pro ně není problém. Dokážou ležet na hřebících, nebo dokonce na šípech či kopích. V extrémních případech leží hrudí na jednom jediném oštěpu ve velké výšce a hrot je neprobodne. Jak je to možné?

Mniši tvrdí, že jde o maximální koncentraci a uvědomění si, že vše je možné. Tyto zkušenosti využívali i v bojích. Protivník je řízl či probodl a oni ještě několik minut bojovali, než vykrváceli – protože si neuvědomovali svou bolest.

Oddanost a trpělivost

Kromě téměř až magické koncentrace mysli se mladí mniši učí mít pevné nervy. Jak dlouho byste vydrželi stát na přímém slunci, na kládě ve výšce dvou metrů a na jedné noze bez hnutí? Ti nejlepší až několik hodin, dokonce i dnů!

Mnich v tu chvíli naprosto zapomene na pocity žízně, hladu i vyčerpání. S tímto výcvikem se začínalo už v dětství – děti byly odloučeny od matek, aby se osamostatnily a naučily spoléhat samy na sebe.

Už delší dobu se hovoří o tom, že klášter Šaolin propadl komerci. Že mniši v něm touží po penězích, kterých mají poskrovnu.

Oni sami tvrdí, že peníze potřebují na udržování budovy, ostatní je však obviňují z toho, že je chtějí pro vlastní potřebu a že proslavené poutní místo už ztratilo své kouzlo. Šaolinští mniši podle nich pošlapali tisíciletou historii kláštera. Mají pravdu?

2 000 000 návštěvníků kláštera

Vstup do celého komplexu včetně zahrad stojí v přepočtu něco kolem 100 juanů na osobu, což je v přepočtu zhruba 300 korun. V ceně vstupenky je nejen prohlídka samotného kláštera, ale i vstup do celého údolí Šaolinu včetně přilehlých kopců.

V minulém roce jej přitom navštívilo více než 2 000 000 návštěvníků, což ho dělá jedním z nejvíce navštěvovaných poutních míst v Číně vůbec. Roční tržby s celkovým prodejem doplňkového zboží (trička, čepice atd.) dosahují částky zhruba 10 milionů korun!

Umění jako byznys

Šaolinští mniši jezdí po celém světě, aby předváděli své umění. Zatímco se diváci radují a užívají si exotickou podívanou plnou neuvěřitelných výkonů, mniši z jiných klášterů či výše postavení duchovní se nestačí divit a toto počínání odsuzují.

Hlavně proto, že se jedná o bojové umění a kulturní dědictví, kterému má plně rozumět pouze ten, kdo prošel tvrdým tréninkem a je v rámci této školy maximálně vzdělaný. Jsou to oprávněná obvinění? Skutečně svým chováním boří tisícileté tradice?

V co ještě věří?

Základem kung-fu je buddhistická víra. Odráží se v myšlení mnichů, v jejich chování i způsobu boje. Problém ale nastává dnes, kdy se kung-fu věnují i bezvěrci či lidé vyznávající jiné náboženství.

Šaolinští mniši podle starých spisů nikdy neměli dovolit využívání tohoto umění jinde než v klášteře. Proč toto nařízení po mnoha staletích porušili? Není to neúcta k památce mnoha generací jejich předchůdců?