„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena jej oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď.

Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu na ledovec ke dnu. Z více jak dvou tisíc lidí na palubě toho dne zahynou dvě třetiny z nich. Mezi zachráněnými je i Nepotopitelná Violet.

„Je mi líto. Připravte se na nejhorší,“ oznámí lékař matce a ta propukne v pláč. Malá Violet Jessopová (1887–1971) má však tuhý kořínek a navzdory mínění doktora se z tuberkulózy vykřeše. Po otcově smrti se s matkou a sourozenci přestěhuje do Anglie, kde se v 21 letech stane stevardkou.

Nejdříve pracuje u společnosti Royal Mail Line a poté přestoupí k White Star Line. Právě na jejích palubách uteče hned třikrát hrobníkovi z lopaty.

Zatím bez obětí

Díky svým schopnostem i půvabu je Violet poslána na v té době největší civilní plavidlo světa, zaoceánský parník RMS Olympic. Během plavby z anglického Southamptonu se ale loď dne 20. září 1911 srazí s válečným křižníkem Hawke. Při střetu se naštěstí zaplavily jen dvě vodotěsné komory parníku a ten se tak dokáže sám dopravit zpět do přístavu. Nehoda se sice obejde bez obětí na životech, ale i tak je Violet po nepříjemné zkušenosti ráda, že se záhy dostává na palubu lodi, o níž se tvrdí, že je nepotopitelná.

V dubnu 1912 vyplouvá přes oceán směrem do New Yorku. Na zádi této chlouby všech moří se skví nápis „Titanic“.

Jen ženy a děti

Hudba hraje, lidé tancují a na stůl se ve velkém nosí ty nejvybranější pochoutky. Málokdo tuší, že Titanic si právě o ledovec roztrhl trup a do šesti předních záplavových komor se právě proudem valí ledová voda.

Nějakou dobu to trvá, než si posádka uvědomí úplnou šíři škod. Až po hodině začnou pasažéři opouštět loď v záchranných člunech. Violet je pověřena, aby pro neanglicky hovořící pasažéry názorně ilustrovala, jak se mají evakuovat.

„Po nějaké době mi lodní důstojník nařídil, abych se posadila do člunu číslo 16, a ukázala tak jedné ženě, že je naprosto bezpečný. Když pak člun začal klesat, důstojník mi položil na klín dítě,“ píše v memoárech Jessopová.

Mnozí by se po tak drastické zkušenosti zařekli, že již nikdy nevstoupí na loď, ne tak Violet.

Boj s lodním šroubem

Brzy nato totiž vypukne první světová válka a Jessopová se jakožto sestra Červeného kříže dostane na palubu parníku HMHS Britannic, jenž funguje coby plovoucí lazaret. V listopadu 1916 však loď najede nedaleko řeckých ostrovů na námořní minu a do hodiny je pod hladinou!

Z asi tisícovky lidí na palubě jich zemře „pouhých“ 30.

Jednou z obětí mohla snadno být i Jessopová, jejíž záchranný člun začal vtahovat lodní šroub. Zachránila se díky rychlému skoku do vody, během nějž se však praštila o lodní kýl do hlavy a utrpěla zlomeninu lebky.

Slečna nepotopitelná, jak se začne Jessopové přezdívat, nehodu se štěstím přežije i tentokrát. Do důchodu odejde až po druhé světové válce. Usadí se v anglické vísce Great Ashfield, kde ve věku 83 umírá na selhání srdce.