Na podzim 1946 jede v autě sekretářka Klementa Gottwalda paní Köhlerová a doktor Vladimír Haškovec. Po chvíli ticha Köhlerová prohodí: „Převezmete funkci Gottwalsova lékaře?“ Nečeká na odpověď a pokračuje: „Kléma si jistě zaslouží, aby o něho pečoval profesor, nejenom pouhý praktický lékař.“ „Udělám, co si strana bude přát,“ odpoví zaraženě muž.

Pár dní na to zazní u neuropsychiatra Vladimíra Haškovce (†1971) na stole telefon. „Můžete se ujmout funkce,“ oznámí mu ve sluchátku suše Köhlerová. Podle některých svědectví se vše odehrálo přímo na přání manželky Klementa Gottwalda (1896 – 1953), paní Marty. Ta žádá, aby jejího Klementa, tehdy předsedu vlády, ošetřovala lékařská kapacita s rudou stranickou legitimací. Přesvědčený straník Haškovec se stává ideálním kandidátem, mezi profesory je prakticky jediným komunistou.

Nečekané propuštění
Nahradí ve funkci Ladislava Haase a mezi jeho povinnosti patří několikrát měsíčně docházet za Gottwaldem. O způsobech léčení má zároveň pravidelně informovat druhého muže v KSČ Rudolfa Slánského (1901 – 1952). Nic se nezmění ani po Gottwaldově zvolení prezidentem v červnu 1948. Slánského ale v létě 1951 odvolají z funkce generálního tajemníka KSČ. „Koho mám nyní informovat o vašem zdravotním stavu?“ ptá se doktor Haškovec pravidelně prezidenta. Odpověď ale nikdy nedostane. Až v září 1951 ho Gottwald vyzve, aby na Pražský Hrad přinesl svoje záznamy o léčbě. Rozčileně si je projde a potom ho bez jediného slova díků propustí.

Co bude se mnou?
Vyhazov proběhne na nátlak sovětského ministra Mikojana a Haškovce v péči o hlavu státu vystřídají sovětští internisté v čele s profesorem Makarovem. Později, v roce 1955 a 1968 lékař dokonce uvádí, že Gottwald s jeho propuštěním zřejmě nesouhlasil. „Přesvědčilo mě to, že mi dlouho poté, asi v prosinci 1951, poslal po p. Köhlerové značný peněžitý obnos v otevřené obálce a bez jediného řádku,“ říká. Mezitím ale v listopadu 1951 zatkne policie Slánského. Protože strana i Státní tajná bezpečnost vědí, že Haškovec s ním byl ve styku, klade si Haškovec otázku, co s ním teď bude dál…

Strana žádá přiznání
17. května 1952 vyráží jako každý den do práce, když náhle z auta, které zastavilo nedaleko něj, vyběhne několik příslušníků StB. V mžiku ho zavlečou dovnitř a s černými brýlemi na očích vezou pryč. Zastaví až v Ruzyni. Začíná kolotoč výslechů, kdy má přiznat, že kryl zločinné praktiky Rudolfa Slánského. „Byly to nejhroznější pocity v mém životě, zvlášť proto, že nám vyšetřovatelé stále opakovali, že se máme přiznat, že to od nás žádá strana,“ vzpomíná v roce 1968 v rozhovoru pro časopis Mladý svět.

Citlivá informace neunikne
Po dlouhém nátlaku 17. listopadu 1952 falešné obvinění proti Slánskému podepíše. V procesu ale vystoupit nemusí, vyšetřovatelům stačí výpověď, kterou podstrčí Slánskému: „Přiznávám, že jsem ponechával u prezidenta republiky jako ošetřujícího lékaře svobodného zednáře dr. Haškovce a tajil jsem před ním, že Haškovec je nepřítelem.“ Haškovce, odsouzeného na 6 let vězení, nakonec po roce podmínečně propustí. Nesmí se ale vrátit na akademickou půdu. Dožije, aniž by komukoli včetně vlastní rodiny prozradil, choulostivou informaci, že Gottwald trpěl syfilidou.