Londýnskou čtvrtí Whitechapel obchází strach. Místní prostitutky se obávají vraha, který chladnokrevně zamordoval už několik jejich kolegyň. Jen jedna z nich, zvaná Ginger, se příliš nebojí. Netuší ale, že hned příštího rána ji najdou rozřezanou ve vlastní posteli…
Nebohá dívka se stane poslední doloženou obětí obávaného zabijáka z viktoriánské Anglie. Dost možná jeho rukou zemře více než pět dívek. O identitě zvrhlého vraha se dodnes vedou spory.
Spolehlivé důkazy, které by ho usvědčily, v časech jeho řádění zkrátka není možné získat. Proto, i po více než 130 letech, jeho příběh fascinuje nejen vědce, ale také umělce, konspirační teoretiky i amatérské detektivy.
Jak věda pokročila, objevují se navíc informace, které málem skončily navždy zapomenuty. Bude Jack Rozparovač skutečně posmrtně usvědčen ze svých zločinů? Dost možná jsme dnes pravdě blíž, než by se mohlo zdát. Co všechno o legendárním sadistovi víme?
Zrození monstra
Všechno to začne 31. srpna roku 1888. V nechvalně proslulé londýnské čtvrti Whitechapel je nad ránem nalezeno mrtvé ženské tělo. Leží u vchodu do stájí v zapadlé uličce a na první pohled je vidět, že žena nezemřela přirozenou smrtí.
Má proříznuté hrdlo a kromě toho ji vrah nehezky zohavil. Její břicho je rozpárané a vnitřnosti, stejně jako pohlavní orgány, chybějí. Zakrátko kolem stojící zvědavci odhalí totožnost mrtvé ženy.
Je to Mary Ann Nichols (1845–1888), prostitutka, které její zákazníci neřeknou jinak než Polly. Policisté začnou okamžitě pátrat po vrahovi. Pokud se informace o události rozkřikne, jedno je jisté – ve čtvrti vypukne panika a chaos.
Bohužel vyšetřování příliš neprospívají senzacechtiví novináři, kteří veškeré dění ohledně pátrání nezapomínají do detailů rozebírat v médiích.
Kromě toho policie, ale i noviny, začnou dostávat stovky dopisů, údajně psaných rukou vraha, jenž se podepisuje jako Jack Rozparovač. Dnes už víme, že většina, ne-li všechny, byly pouhé podvrhy. Tehdy to ale odhalení vraha pochopitelně výrazně zpomalí. A to mu dá příležitost, aby udeřil znovu.
Rozparovač opět udeřil
V sobotu 8. září je v šest ráno ve čtvrti Spitalfields nalezeno další mrtvé tělo, tentokrát jde o prostitutku Annie Chapman (1941–1888), zvanou Dark Annie.
Způsob, jakým kdosi ženu sprovodil ze světa, jasně nasvědčuje tomu, že se jedná o stejného násilníka, který již jednou zaútočil ve Whitechapelu. Jack Rozparovač tak zcela evidentně rozšiřuje pole své působnosti také na další části Londýna.
Úřady důrazně varují prostitutky, aby byly nanejvýš obezřetné, a posilují policejní hlídky v ulicích. Bohužel jim to však není nic platné. V neděli 30. září je totiž nalezeno tělo lehké ženy jménem Elizabeth Stride (1843–1888), které se říkalo Long Liz.
V jednu ráno ji rozřezanou naleznou opět ve Whitechapelu. Vyšetřovatelům začíná být jasné, že vrahem musí být někdo, kdo se vyzná v anatomii. Těla jsou totiž rozřezána velmi precizně a orgány vyjmuty zcela odborně.
Je tedy nad slunce jasnější, že Rozparovač musí dobře vědět, co dělá. Začnou tedy pátrat mezi řezníky nebo lékaři. Ani zúžený výběr potenciálních pachatelů však k vyřešení tohoto případu nijak nepomůže.
Nepolapitelný zvrhlík
Brzy vyjde najevo, že 30. září udeřil vrah dokonce dvakrát. Jeho druhou obětí je Catherine Edowes (1842–1888), vystupující pod přezdívkou Kate Conway. Tělo zohavené prostitutky je nalezeno na Mitre Square v centru Londýna.
V pátek 9. listopadu si dívka lehkých mravů Mary Jane Kelly, přezdívaná Ginger (1863–1888), kterou jsme zmínili již v úvodu, poklidně lehne do vlastní postele. Ráno se však již neprobudí.
Jack Rozparovač jí zohaví obličej, podřízne hrdlo, rozpáře břicho a její orgány pohází po pokoji. Po této události však útoky zcela překvapivě utichnou. Jack Rozparovač jako by se snad vypařil. Vyšetřování ale pokračuje ještě řadu let poté. Neúspěšně.
Kdo byl onen tajemný zločinec, jenž si z nějakého důvodu vybíral za oběti jen lehké ženy?
Podezřelých je příliš mnoho
Když policie pátrá po Jacku Rozparovači, práci jim ztěžuje mnoho faktorů. Jednak nenechaví novináři zveřejňující jakékoli, byť neověřené informace o vrahovi, jednak zcela nedostatečná technologická vybavenost.
Kromě toho jsou vraždy tohoto typu ve viktoriánské Anglii stále ještě běžnou záležitostí. Z toho, co se vyšetřovatelům podaří zjistit, je však patrné, že vrah musí žít poblíž míst, kde se jeho oběti nejčastěji pohybují. Území, kde řádí, totiž není nijak velké.
Zcela určitě musí mít povědomí o anatomii. Protože se však jedná především o levné prostitutky, pravděpodobně půjde spíše o pachatele z nižší společenské třídy. Nejspíše však nepůjde o lékaře, ale spíše o řezníka.
Ani přes velkou snahu není viník vražd nikdy dopaden. Policie ani nezjistí, zda má skutečně všechna úmrtí na svědomí jediný vrah. I přesto jsou však některé teorie pravděpodobnější než jiné.
Prozradí morbidní suvenýr vraha?
Když je zavražděna Mary Ann Nichols, jeden z vyšetřovatelů sebere ze země její šátek, který leknutím upustila, když se k ní blížil její vrah. Policista se rozhodne, že jej daruje manželce jako kompenzaci za to, že tráví tolik večerů ve službě.
Ačkoli je to poněkud morbidní dárek, zřejmě se jeho choti líbí, protože si jej ponechá, a tak šátek zůstane v majetku rodiny po celé generace.
V roce 2007 jej koupí v aukci britský podnikatel Russel Edwards, a když jej přebírá, dozví se od předchozí majitelky pohnutou historii šátku.
Několik let jej příběh nechává chladným, ale v roce 2011 jej přece jen přemůže zvědavost, a tak jej nechá prozkoumat týmem genetiků. K překvapení všech vyjde najevo, že jej od osudné noci v roce 1888 nikdo nevypral.
Proto zřejmě obsahuje genetickou informaci nejen nebožky Mary, ale také policisty a jeho manželky a rovněž jistého Arona Kosminského (1865–1919), vyučeného kadeřníka, který žil poblíž všech obětí spolu se svým bratrem a dvěma sestrami.
Ten se již tehdy dostal na seznam podezřelých, ale nikdy nebyl odsouzen pro nedostatek důkazů. Bez zajímavosti není ani to, že v roce 1891 je Aron pro nekontrolovatelnou nenávist k ženám umístěn do ústavu pro choromyslné, kde ve věku 54 let v roce 1919 zemře.
Vraždil obchodník s bavlnou?
Odpůrci teorie, že vraždil Aron Kosminský, jsou toho názoru, že vzorky DNA mohou být kontaminované a nebyly provedeny dostatečně přesně. Podle nich prý tehdy třiadvacetiletý mladík daleko spíš patří k zákazníkům Mary Kate.
Pochopitelně, že tito kritici přicházejí také s vlastní teorií. Podle nich je totiž Jack Rozparovač jistý obchodník s bavlnou původem z Liverpoolu – James Maybrick (1838–1889).
Právě v jeho domě je pod podlahou nalezen deník, kde se Maybrick přiznává ke zločinům Jacka Rozparovače.
Sešit naleznou elektrikáři při rekonstrukci domu v roce 1992. Spekuluje se sice, že jde o podvod, avšak nálezce Mike Barrett není nijak zvlášť vzdělaný ani sečtělý, takže by takového podvrhu velice pravděpodobně nebyl vůbec schopný.
Nikdo však již nezaručí, že si děsivé deníkové záznamy nevymyslel sám Maybrick. Kromě omšelého sešitu v jeho domě ovšem neexistuje nic dalšího, co by ho se zločiny spojovalo.
Jill Rozparovačka
Podle jedné z teorií mohla být vrahem dokonce žena. Vyšetřovatelé se tak domnívali proto, že po vraždě Mary Kelly se její kamarádka, rovněž prostitutka Caroline Maxwell, dušovala, že ji ráno viděla živou.
Policisté usoudili, že kdyby byla vrahem žena, možná by se za zemřelou vydávala, aby odvedla pozornost. Posléze se ukázalo, že teorie má značnou trhlinu – v té době by žena těžko měla potřebné anatomické znalosti potřebné pro vyjímání vnitřních orgánů.
Dokázala by to možná porodní sestra, ale ani tak to nebylo příliš pravděpodobné. Jill Rozparovačka, jak se domnělé vražedkyni přezdívalo, tak upadla v zapomnění.
Vrah s modrou krví
Asi nejpodivnější teorií o identitě Jacka Rozparovače je domněnka, že vrah pochází z britské královské rodiny.
Když se totiž budoucímu králi Edwardu VII. (1841–1910) a jeho manželce princezně Alexandře (1844–1925) narodí syn Albert Victor Christian Edward (1864–1892), ukáže se velmi záhy, že s chlapcem není všechno v pořádku.
Hoch je tichý, odtažitý a zádumčivý a kromě toho se zdá, že ani jeho intelektuální schopnosti nejsou bůhvíjak slavné. Je nedoslýchavý a podle některých historiků je dokonce mírně retardovaný.
Milého, avšak trochu prostoduchého prince v době řádění Jacka Rozparovače pochopitelně nikdo nepodezřívá. Teprve v roce 1970 doktor Thomas Stowell (1885–1970) najde zápisky lékaře sira Williama Gulla (1816–1890), které mají potenciál přepsat dějiny.
Za všechno může syfilis
Doktor Gull je totiž osobním lékařem mladého prince Alberta Victora, a tak jeho poznámky obsahují mnohé informace nejen o jeho zdravotním stavu, ale také domněnce, že právě on má na svědomí mrtvé prostitutky.
O Jacku Rozparovačovi se Gull ve svých poznámkách zmiňuje jako o „panu S“. To může odkazovat k tomu, že princ se údajně při cestování po Indii nakazí syfilidou, která má zvláště v postupujících fázích vliv na jeho psychiku a chování.
Podle lékaře v něm probudí vražedné choutky. Nenávist k ženám si Gull vysvětluje údajnou homosexualitou následníka trůnu. Královská rodina o všem údajně ví a po druhé vraždě se šíleného mladíka rozhodne odklidit do psychiatrické léčebny.
Odtamtud však Albert Victor uprchne a řádí dál. Po páté vraždě je definitivně odklizen ze scény a v léčebně umírá na měknutí mozku. Tuto teorii potvrzuje fakt, že svědkové, kteří popsali vzhled Jacka Rozparovače, se shodli na tom, že je princi podobný.
Nadějnou teorii ovšem nabourává fakt, že podle záznamů královské rodiny se mladý muž v době, kdy k vraždám dochází, vůbec nevyskytuje v Londýně. Co se tedy osudného roku 1888 v temných londýnských uličkách skutečně děje, se nejspíš ještě nějakou dobu nedozvíme…
