Který náš panovník poprvé získal královskou korunu? Kdo se vzbouřil proti svému vládnoucímu otci? Byl Karel IV. vězněm svého otce? Poznejte naše největší české vládce!

První český král

Vratislav II. (1033–1092)

Dynastie: Přemyslovci

Čím se zapsal do historie: Jako první český panovník si nasadil královskou korunu. Vybudoval knížecí palác a románský chrám na Vyšehradě a románskou baziliku sv. Víta na Pražském hradě.

Přemyslovský kníže Vratislav II. se stal naším historicky prvním králem. Vládl přes třicet let, byl třikrát ženatý a měl devět potomků. Čtyři jeho synové se později vystřídali na přemyslovském trůně.

Na Pražském hradě nechal postavit monumentální románskou baziliku sv. Víta a z opevněné vyvýšeniny na pravém břehu Vltavy nechal vybudovat legendární Vyšehrad. Založil zde knížecí palác a románský chrám sv. Petra a Pavla.

Osobně prý, za přítomnosti papežského legáta, nanosil do základů chrámu dvanáct nůší kamene.

Spory mezi papežem a císařem

Za velmi úspěšné vlády Vratislava II. došlo ke sporu mezi dvěma vůdčími silami v křesťanském světě, tedy mezi papežem a císařem Svaté říše římské. Šlo o tzv. investituru, tedy o to, kdo z nich bude jmenovat nejvyšší církevní hodnostáře.

Doposud měl přitom toto privilegium císař. Zatímco Polsko a Uhry se ve sporu přidaly na stranu papeže, Vratislav se stal hlavním spojencem německého císaře Jindřicha IV., kterému následně mnohokrát pomohl.

Například za tříleté nepřítomnosti císaře v říši hájil Vratislav jeho pozici, aby ten mezitím mohl dobýt Řím a na papežskou stolici dosadit místo Řehoře VII. papeže nového, tedy Klimenta III. Ten pak v roce 1084 korunoval Jindřicha na císaře Svaté říše římské.

Zlatá čelenka a smrtelný pád z koně

Císař Jindřich IV. na zásluhy knížete Vratislava nezapomněl a v dubnu roku 1085 mu na dvorském sjezdu v německém městě Mohuči udělil královskou hodnost. Dne 15. června toho samého roku pak v bazilice sv.

Víta na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilberk nasadil Vratislavovi zlatou čelenku. Vratislav se tak stal prvním českým králem. Poct spojených se svým postavením si pak užíval zhruba sedm let.

Počátkem ledna roku 1092 spadl na lovu z koně a těžce se zranil. Dne 14. ledna 1092 zemřel.

Král dobrodruh

Vladislav II. (1110–1174)

Dynastie: Přemyslovci

Čím se zapsal do historie: Proslul jako odvážný bojovník, byl otcem Přemysla Otakara I. a přes Vltavu nechal postavil Juditin most.

Českým knížetem byl zvolen v únoru roku 1140. (Zajímavostí je, že jako nového knížete ho provázela pověst bezuzdného mladíka, který několikrát uprchl za hranice a neváhal při tom s sebou odvézt velkou částku peněz z knížecí pokladny.) V roce 1147 se osobně zúčastnil 2. křížové výpravy do Svaté země.

Ta ale skončila pro křesťanské vojsko fiaskem. Kníže poté ještě na tureckém území Malé Asie své oddíly opustil a přes Rusko a Polsko se vrátil do Čech.

Jak Vladislav dobyl Milán?

V roce 1156 navázal český kníže těsné vztahy s římským králem Fridrichem I. Barbarossou, který mu v tajné úmluvě přislíbil královský titul za vojenskou pomoc v boji proti italskému městu Milánu.

Na sněmu v Řezně v roce 1158 byl pak český kníže oficiálně korunován králem (titul ještě pořád nebyl dědičný) a v následujících letech se stal římského krále nejmocnějším spojencem.

Protože však konec jeho vlády byl dost neúspěšný, v roce 1172 odstoupil a svým nástupcem jmenoval svého syna Fridricha.

První kamenný most v českých zemích

Římský císař Fridrich I. Barbarossa s tímto postupem nicméně nesouhlasil a na český knížecí stolec dosadil Vladislavova bratrance Soběslava. Vladislav se musel císařovu rozhodnutí podrobit.

Sužovaný nemocí pak spolu se svou ženou Juditou Čechy opustil a v lednu 1174 zemřel v Meerane v Durynsku.

Judita do povědomí Čechů vstoupila jako patronka kamenného mostu, který byl v té době vybudován přes řeku Vltavu v Praze.  Byl to první kamenný most nejen v tomto městě, ale v českých zemích vůbec a po Vladislavově ženě získal i své jméno – Juditin most.

Zajistil dědičnou korunu

Přemysl Otakar I. (1155–1230)

Dynastie: Přemyslovci

Čím se zapsal do historie: Získal Zlatou bulu sicilskou, tedy potvrzení o dědičnosti královské hodnosti pro sebe i své nástupce a záruku neporušitelnosti zemských hranic.

O mládí tohoto krále se nedochovaly žádné zprávy. První pochází až z roku 1180, kdy se zasnoubil s Adlétou Míšeňskou. Po smrti Přemyslova otce Vladislava II. nastaly v českém knížectví boje o moc mezi českými a moravskými přemyslovskými knížaty.

Přemysl se tak knížecího stolce dočkal až v roce 1192. S podporou Filipa Švábského, bratra zemřelého římského císaře Friedricha I. Barbarossy, získal pak 15. srpna roku 1198 pro české země opět královskou korunu.

Významným faktem je, že období vlády Přemysla Otakara I. zahájilo v českých zemích epochu velkého zakládání královských měst.

Zlatá bula – královský titul dědičně

Český král Přemysl Otakar I. jednal během svého života mnohokrát účelově, podstatné pro něj byly politické zisky a výhody. Podobně pak zacházel i se svými ženami, nejprve Adlétou a pak Konstancií.

V roce 1212 tedy využil slabosti nového římského krále Friedricha II. a vymohl si na něm jeden ze základních kamenů české státnosti, tzv. Zlatou bulu sicilskou.

Císař jí tak dne 26. září roku 1212 potvrdil dědičnost české královské hodnosti a zároveň vymezil hranice Českého království.

Král železný a zlatý

Přemysl Otakar II. (1233–1278)

Dynastie: Přemyslovci

Čím se zapsal do historie: Založil několik desítek královských měst a upevnil moc Českého království v Evropě.

Přízvisko „železný“ získal tento král od divokých uherských Kumánů po bitvě u Kressenbrunnu (1260). Značně se v ní totiž vyznamenali jeho těžce odění rytíři. Označení „zlatý“ naopak není úplně přesné – Přemyslovo bohatství totiž pocházelo ze stříbra.

Skutečně ale neexistují záznamy o tom, že by se za dobu své vlády tento panovník dostal do finančních potíží. Přemysl byl mocným středoevropským panovníkem. Za jeho vlády dosáhlo České království velikého rozmachu, na který později navázala éra Karla IV.

Válka mezi otcem a synem

V lednu 1247 zemřel Přemyslův starší bratr Vladislav. A protože po sobě nezanechal žádného potomka, jediným dědicem českého trůnu se tak stal Přemysl, původně vychovávaný pro církevní kariéru.

Skupina předáků šlechty ho pak dne 31. července 1247 bez vědomí jeho otce, krále Václava I., zvolila spoluvládcem, s titulem mladší král. To si Václav I. nenechal líbit a svého syna na nějaký čas uvěznil na hradě Přimda. Záhy po svém propuštění se ale Přemysl stal vládcem v Rakousku a Štýrsku.

Velmoc střední Evropy

Po smrti krále Václava I. roku 1253 se pak stal dědicem Českého království. Korunovat se však nechal až roku 1261. Zároveň začal z českých zemí tvořit velmoc střední Evropy – během své vlády založil na padesát královských měst! Svou politikou si však znepřátelil mocné šlechtické rody v Čechách.

Smrt v bitvě

V roce 1274 Přemysl Otakar II. kandidoval na římského císaře. Zvolen nakonec ale byl do té doby takřka neznámý Rudolf Habsburský, protože římští kurfiřti mocného a ambiciózního českého krále za císaře nechtěli.

Když potom nový císař začal bezprávně zasahovat do záležitostí českého království a odbojnou šlechtu popichoval proti králi, rozhodl se Přemysl Otakar II. situaci vyřešit radikálně, totiž bitvou na Moravském poli (1278). Tu ovšem nejenže nevyhrál, ale také v ní i zemřel.

Král cizinec

Jan Lucemburský (1296–1346)

Dynastie: Lucemburkové

Čím se zapsal do historie: V celé Evropě byl znám jako udatný rytíř, zúčastnil se mnoha bojů. Pro Českou korunu získal některá další území včetně velké části Slezska.

Dětství prožil Jan v Paříži, v kultivovaném prostředí francouzského královského dvora Filipa Sličného.

Když Přemyslovci po vraždě Václava III. v roce 1306 vymřeli po meči, česká šlechta, nespokojená s vládou Jindřicha Korutanského, mu nabídla českou korunu a ruku Elišky, poslední neprovdané přemyslovské princezny.

Šlechta krále nikdy nepřijme!

Dne 1. září 1310 uzavřel Jan s Eliškou sňatek, měsíc nato odcestovali do Prahy. Zde je čekala značně sebevědomá česká šlechta. I když byl Jan nadaný a vzdělaný, nedokázal se v tomto pro něj nepříjemném prostředí pohybovat.

Rozpory mezi ním a šlechtou se na přelomu let 1317 a 1318 vystupňovaly do otevřeného povstání, které Jana donutilo obrátit se na Ludvíka Bavora a požádat ho o pomoc. Ten pak v dubnu 1318 zprostředkoval v Domažlicích smíření.

Kašlal na české země?

V druhé polovině svého života pobýval Jan většinou mimo Čechy, často v Lucembursku. Byl neobyčejně statečným bojovníkem – zúčastnil se řady významných válečných konfliktů.

Nejen jejich prostřednictvím, ale i politickými sňatky pak pro české země definitivně získal Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužici a větší část Slezska.

Stinnou stránkou jeho politiky byly vysoké daně a později absence zájmu o vnitřní politiku v našich zemích. Smrt potkala krále roku 1346 v bitvě u Kresčaku.

Otec vlasti

Karel IV. (1316–1378)

Dynastie: Lucemburkové

Čím se zapsal do historie: Mimo jiné založil v Praze univerzitu a nechal vystavět Karlův most. Za jeho vlády český stát také výrazně expandoval.

Narodil se 14. května 1316 nedaleko pražského kostela svatého Jakuba, v domě U Štupartů. Pražský hrad byl totiž v té době po požáru zchátralý a neobyvatelný.

Ještě jako malé dítě byl Karel odtržen od své matky (od té doby ji už pak nikdy nespatřil) a svým otcem Janem Lucemburským držen na hradě Křivoklátu.

Celá tato situace byla důsledkem sporu mezi králem a královnou Eliškou, která prohlásila, že může se synem vládnout sama.

Křižák, který málem zahynul

V šesti letech byl Karel poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde se naučil číst, psát a plynně hovořit čtyřmi jazyky. Po sedmi letech ho pak jeho otec povolal do severní Itálie, aby zde hájil zájmy rodu.

Mladý kralevic záhy prošel ohněm několika bitev s vojsky tzv. protilucemburské ligy. Po slavném vítězství u San Felice byl, ve svých pouhých šestnácti letech, pasován na rytíře.

V následujících letech se pak zúčastnil tří křížových výprav proti Litvě, bojoval ve Slezsku, obléhal Krakov, potlačil vzpouru moravských pánů a po boku svého otce málem zahynul v bitvě u Kresčaku.

Otec vlasti koná své veliké dílo

Po korunovaci českým králem roku 1347 se Karel IV. pustil do svého velikého díla. Prahu ustanovil hlavním městem říše. Na Pražském hradě nechal přestavět královský palác a zahájil stavbu Svatovítské katedrály.

Založil univerzitu a Nové Město Pražské a nechal vystavět nový kamenný most přes Vltavu a hrad Karlštejn, na kterém byly později uloženy nové korunovační klenoty a ostatky svatých, jejichž horlivým sběratelem byl.

Karel IV. skonal 29. listopadu 1378 na zápal plic, který se u něj rozvinul poté, co byl po pádu z koně upoután na lůžko kvůli zlomené stehenní kosti.

Král dvojího lidu

Jiří z Poděbrad (1420–1471)

Dynastie: Nepocházel z panovnické dynastie

Čím se zapsal do historie: Obnovil hospodářství země, které předtím narušily dlouholeté války. Zasloužil se o obnovu těžby stříbra v Kutné Hoře a o ražbu českého groše.

Narodil se roku 1420 v Poděbradech. Pocházel z rodu pánů z Kunštátu. Jeho otec Viktorin Boček měl na tehdejší poměry velkou politickou moc. Takovou, jakou mívá pouze panovník a několik málo šlechticů. To vysvětluje, proč se Jiří mohl stát králem.

Byl tak tedy jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm již vládli pouze králové z cizích dynastií.

Tvárný a povolný panovník?

Roku 1434 se Jiří, jako čtrnáctiletý, na straně umírněných kališníků a katolíků zúčastnil bitvy u Lipan. V roce 1452 ho sněm zvolil zemským správcem.

Tuto funkci vykonával pět let a během této doby se mu podařilo urovnat poměry v zemi a upevnit mezinárodní postavení českého státu. Díky tomu byl v březnu 1458 zvolen českým králem. Katolické panstvo s jeho zvolením souhlasilo. Doufalo, že Jiří bude tvárným a povolným panovníkem.

Kacíř a povýšenec

V předvečer své korunovace se ale Jiří musel tajně zavázat papežským legátům, že zachová poslušnost papeži a bude pronásledovat kacíře.

Od začátku své vlády byl přesto považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem.

On se přitom snažil být dobrým panovníkem „dvojího lidu“, tedy husitů a katolíků, a proto také úzkostlivě dodržoval basilejská kompaktáta. Ta mimo jiné zaručovala nárok na přijímání z kalicha.

Evropská unie na sklonku středověku?

Zprvu se králi dílo obnovy země dařilo. Potíže nastaly roku 1462, kdy papež Pius II. označil kompaktáta za neplatná. Jiří z Poděbrad už dlouho předtím předvídal, že dojde ke střetu s papežem.

Rozhodl se proto zajistit si pro tento případ spojence mezi evropskými katolickými vládci. Jako první evropský politik se pokusil založit mírovou unii evropských panovníků. Svou snahou o mírové řešení mezinárodních konfliktů předešel svou dobu o celá staletí.

I když tento plán oficiálně vydával za způsob obrany proti turecké expanzi, ve skutečnosti mu šlo o ochranu Českého království před papežem.