Jak oloupete banán? Řada lidí ulomí špičku. Je totiž plná jedu, to každý ví. Když se sklízejí banány, česači s vysokými banánovníky třesou, aby žluté trsy opadaly na zem. Jenže na stromech žijí také jedovatí hadi, kteří jsou občas setřeseni spolu s ovocem.
A jejich jedinou možnou obranou proti pádu je, že se zakousnou do špičky nejbližšího banánu, kolem kterého padají. Ze zubů jim přitom ovšem vystříkne jed, kterým se snadno můžete otrávit, a ani nebudete vědět, kde jste k tomu přišli…
Chytří hadi a shnilé banány jako záruka
A teď přichází na řadu vysvětlení, proč je tento rádoby logický příběh nesmysl.
Tak zaprvé, i kdyby nějakého hada napadlo chtít se před pádem ze stromu zachránit zakousnutím se do banánu, nebude do něj vypouštět jed, na to vsaďte boty.
Vypuštění jedu totiž není reflex, který nutně doprovází každé kousnutí, hadi se sami rozhodují, jestli smrtící sérum uvolní, nebo ne. A protože je vzácné a závisí na něm jejich život, nebudou jím plýtvat na banán. Chyběl by jim pak na kořist nebo při obraně.
Nemáte důvěru v hadí zodpovědnost? Pak důvěřujte zákonům biologické zkázy.
Pokud by se totiž had do banánu zakousl, zuby by porušily slupku a plod by začal hnít dřív, než by se dostal na pult vašeho obchodu, takže by byl z prodeje vytříděn a vy byste ani nedostali možnost si takový kus koupit.
Banánová zmije útočí!
„Fiktivní příběh o hadech a banánech byl dokonce několikrát otištěn ve skandinávském tisku, ale nemocnice samozřejmě nepotvrdily ani jeden případ, kdy by byl někdo skutečně hospitalizován na kousnutí ‚banánové zmije‘,“ potvrzuje absurdnost úspěšné městské legendy PhDr. Petr Janeček (*1978), expert etnografického oddělení Národního muzea.
Dobrá zpráva tedy zní, že špičkami banánů se můžete ládovat celý den a maximálně se pozvracíte. Vždycky se ale najde nějaká dobrá duše, která vás bude chtít zachránit a vysvětlit vám, jak jsou nebezpečné. Ale vážně! Známá jedné známé totiž od známé slyšela, že četla…
