Skip to content

Nejstarší česká pohádka: Příběh o dvanácti měsíčkách vyprávěli lidem mniši

Maruška s pláčem utíká do lesa. Pamatuj! Bez jahod se zpátky nevracej! zní jí v uších výsměšný hlas macechy. Jenže kde má nasbírat sladké červené jahody, když řádí zima až praští a zem je zmrzlá na kost?

Kdyby se tak mávnutím kouzelného proutku únor proměnil v červen, zadoufá…

Přání ubohé dívky naštěstí nevyjde na prázdno. V lese potkává dvanáct měsíčků, kteří jí pomohou s jejím trápením. Zima na chvilku zmizí a Maruška nasbírá jahod celý košíček. Když ho přinese maceše, ta se může vzteky přeskočit.

Dívka se musí vydat do nehostinné zimy. Macecha ji tam vyžene.

Motivy se kradou

Sotva se lidé naučí mezi sebou dorozumívat, už si vyprávějí příběhy s různými motivy, předchůdce dnešních pohádek. „Někteří badatelé tvrdí, že pocházejí už z doby železné nebo doby bronzové, někteří kladou počátek pohádek do neolitické revoluce, do počátků zemědělství,“ tvrdí současný etnolog Petr Janeček. Původní pohádky připomínají spíše horory a nejsou určeny pro děti. Teprve později v nich začne vítězit dobro nad zlem. Jejich motivy od sebe přebírají jednotlivé národy. Existuje tedy nějaká pohádka, kterou můžeme považovat za ryze českou?

Ano, i když její první záznam ze 14. století zabere sotva pár řádek a připomíná spíše telegrafickou zprávu…

Číst si pohádky patří k rodinným idylkám.

Jahody v zimě

Jeden z prvních absolventů pražské univerzity a autor textů pro výuku latiny Bartoloměj z Chlumce, řečený Klaret (1320–1370) zapisuje v roce 1366 do svého spisu Exemplarius auctorum (Vzorník autorů) krátké příběhy.

Podle Janečka jde o tzv. exempla, kazatelské překlady, kterými hlavně františkáni a dominikáni rádi zpestřují svoje naučná lidová kázání. „Jakási žena poslala dceru sbírat jahody v měsíci únoru. Ta, když přišla do lesa, spatřila dvanáct plešatých starců, sedících okolo ohně.

Dala jim dobré jitro a jeden z nich: »Co hledáš?« Ona odpověděla: »Sbírám jahody.« Únor jí řekl: »Trhej.« A ona vzala a donesla matce — a tak se divily, vypráví český překlad Klaretova latinského příběhu s názvem Jahody v zimě.

Pochází z roku 1924 od literárního historika Václava Flajšhanse (1866–1950).

Božena Němcová pohádky s českými kořeny zpopularizuje.

Tři nesplnitelné úkoly

Janeček si myslí, že jde o předlohu pro pohádku s opravdu českým původem, Bartoloměj pocházel z východních Čech, z Chlumce nad Cidlinou. Z krátkého naučného textu se vyvine příběh O dvanácti měsíčkách.

Jeho asi nejznámější podobu na svém putování venkovem vyslechne a ve své knize pohádek lidem převypráví spisovatelka Božena Němcová (1820–1862). Hodná a skromná Maruška v jejím příběhu nemá lehký život.

Zlá macecha dává přednost svojí dceři Holeně. Obě nenávistné ženy se předhánějí v tom, jak Marušce co nejvíc uškodit. Vymyslí pro ni tři úkoly, které považují za nesplnitelné. Uprostřed kruté zimy má dívka přinést fialky, jahody a jablka.

Jahody v létě patří k samozřejmostem, ale Maruška je přinese i v zimě.

Trápení s macechou

Nešťastná dívka neví, co má dělat. Potkává ale dvanáct měsíčků, pomocníky, kteří mají tajemnou moc nad přírodou. Předají si na chvilku vládu: „Vatra rudě zahořela, sníh se ztrácel, ale stromy neobalovaly se listem; jeden lísteček po druhém opadával, a chladný větřík je roznášel po zažloutlém pažitu, jeden sem, druhý tam… Maruška se dívala jen po červených jablkách, a tu vidí vskutku jabloň, a na ní vysoko mezi ratolestmi červená jablka.

“ Dívka s jejich pomocí všechny úkoly splní a po zlé maceše i její dceři se slehne zem. Dobro nad zlem vítězí. I když příběh s jahodami považujeme za naši pohádku, motiv zlé macechy, která trápí svoji nevlastní dceru, se jako červená nit vine i dětskou literaturou jiných evropských zemí.

Hodně se objevuje například ve slovinských pohádkách.

Foto: Wikimedia Commons, antiknihy.cz, pixabay.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …