Nejstarší antická kuchařka: Jakou rybu milovali starověcí mlsouni?

V republikánských dobách (8. – 1. století př. n. l.) si Římané na jídlo moc nepotrpí, teprve za císařství (od 1. století př. n. l.) zjišťují, jakými pamlsky mohou naplit svůj žaludek a podlehnou kouzlu řecké kuchyně. Vyhlášeným žroutem je prý i řecký hrdina Héraklés…

Héraklův vychovatel Linos mu v Alexidově komedii ze 4. století př. n. l. nabízí různé knihy, hlavně básně a dramata, aby se vzdělával, udatný bojovník ovšem sáhne po kuchařce. Mithaikos z řeckých Syrakús sepisuje na přelomu 5. a 4. století př.

n. l. první knihu o jídle. Recepty z ní se bohužel dodnes nedochovaly, jisté ale je, že si mlsouni na jeho jídlech pochutnávali v mnoha řeckých domech.

Zkrotí mohutné zvíře, ale svůj žaludek ne. Hérakles patří mezi milovníky vynikajících pokrmů.

V jednoduchosti je krása

Archestratos, pocházející ze Sicílie, už někdy kolem roku 350 př. n. l. cestuje po zemi i po moři. Nechce ale nic objevovat ani obchodovat, má jediný cíl: najít, co je dobré koupit k jídlu, a jak to nejlépe uvařit.

Mlsný jazyk ho zavede přes celou Sicílii, jižní Itálii a Řecko až na pobřeží Malé Asie a Černého moře. Už ve 4. století př. n. l. si zamiluje ryby, což dokazuje i jeho spis Hédypatheia –Dobré bydlo.

Siláka Hérakla nazajímají dramata a básně. Kuchařky slibují lepší počtení.

Z 62 dochovaných částí kuchařky psané v hexametrech (nerýmované verše o šesti stopách) je celých 48 věnovaných právě jim! Neuznává ale žádné složitosti, naopak dává přednost jednoduché přípravě ryb hlavně na oleji a s citronem. „Všechno musí být co nejčerstvější a co nejlepší kvality,“ říká.

I starověká labužnice si pochutnává - dobře ví, že krása je hlavně v jednoduchém jídle. — I starověká labužnice si pochutnává – dobře ví, že krása je hlavně v jednoduchém jídle.

Vystačí si solí a olejem

V receptu na přípravu žraloka například píše: „Ve městě Torone (v Řecku, na poloostrově Chalkidiki) si musíte zakoupit steaky z břicha a posypat je kmínem a nedávat příliš mnoho soli.

Nebudete přidávat nic jiného než zelený olivový olej, můj milý.“ Nevynechá ale ani recepty na pečení jiných druhů masa, třeba zajíce.

„Přineste pečené maso, které bude pro všechny, zatímco pijí, maso bude teplé, jenom prostě posypané solí.“ popisuje začátek jedné hostiny.

Bohatým omáčkám a používání aromatických bylin na okořenění je podle něho lepší se vyhnout, tím se dá doplnit jenom ryba menší kvality.

Při hostinách nejde jenom o dostatek skvělého jídla podle prvních kuchařských předpisů, ale i o dobrou zábavu.

Jak zničit rybu

Radí, jak připravit Cípala hlavatého, tehdy velmi oblíbenou rybu: „Kupte tu nejkvalitnější, to znamená z Mílétu (v dnešní Anatolii v Turecku). Opečte ji ve žhavém uhlí obalenou ve fíkových listech, potom posolte.“ Dodává:

„Hlavně k tomu nepustťe žádného Sicilana nebo italského Řeka, když rybu připravujete, protože ti neví, jak se dělá prvotřídní ryba, jen ji umí nadobro zničit, když na ni cpou všechen ten sýr a ocet a bujón okořeněný mužákem (rostlina podobná fenyklu).“ Sicilských kuchařů si vůbec necení.