Boj jisté skupiny nacionalistů za odtržení Severního Irska od Velké Británie si vybírá krutou daň. Dne 15. srpna 1998 se policie dozvídá o chystaném bombovém útoku na nicnetušící obyvatele městečka Omagh. Informace ale vyhodnotí chybně a nevinné lidi tak omylem posílá na smrt…

Píše se 13. srpen 1998. Teroristická organizace Pravá irská republikánská armáda (RIRA) se nemůže smířit s před rokem uzavřeným smírem s Británií. Její požadavek je jasný – Severní Irsko se musí přičlenit k Irsku!

Svou nespokojenost chce řádně vyjádřit, a tak onoho srpnového dne nejprve ukradne automobil Vauxhall Cavalier a napěchuje ho 230 kilogramy trhaviny. Následuje cesta přes hranice do Severního Irska.

Chaotická varování

Až 14. srpna po obědě teroristé s nebezpečným vozidlem zaparkují přesně v 14.19 před obchodem s oblečením v městečku Omagh.

Spokojeni však nejsou, původně chtějí parkovat před budovou místního soudu – tam ale v odpolední hodinu není ani jedno volné místo k zaparkování! Dva členové skupiny vystoupí z auta a nastaví časovač bomby na 40 minut.

Ve 14.30 policie obdrží tři varovné telefonáty, neznámý hlas strážníkům vždy sdělí děsivá slůvka, která RIRA používá před útokem: „Martha Pope!“ „Je tam bomba!

U budovy soudu v Omaghu, na hlavní ulici… do exploze zbývá 30 minut,“ zavolá někdo i do hlavní televize. Už po minutě se ozve další zazvonění telefonu. Hlas vzbudí paniku: „Bomba v Omaghu, 15 minut!“ Ve třetím telefonátu se ozve jen: „Hlavní ulice, 180 metrů od budovy.“ Policisté jsou zmateni.

Policie selže

„Policie vyklízí oblast nedaleko místního soudu,“ informuje zpravodajská BBC. Strážníci mají za to, že varování se vztahuje k hlavní ulici přímo před budovou soudu.

Název „Hlavní ulice“ se v Omagh neobjevuje a policisté si neuvědomí, že teroristé myslí jinou „hlavní“ ulici. Je jí ulice Market street, která je v podstatě hlavní ulicí nákupní čtvrti městečka.

Ulicí, na níž se nachází i onen obchod s módou, kde stojí smrtící vozidlo. Právě tím směrem policie evakuované pošle. „Varování ale bylo nejasné a policie evakuovala špatnou část města,“ dodává zpravodajství po třetí hodině odpolední.

To už ví celé město, kde bomba vybuchuje. O 334 metrů dál od soudu. Je pozdě.

Výbuch jak z hororu

V 15.10 parkují před vražedným autem španělští turisté. Muž s dítětem požádá náhodného kolemjdoucího o fotografii. Půjčí mu svůj fotoaparát a s dítětem zapózuje. Cvak! Snímek se zaznamenává, když vtom přijde ohlušující rána.

Fotograf je na místě mrtvý, Španělé jako zázrakem přežijí. Vůz je rozmetán na tisíce smrtících šrapnelů, stává se z něj ohnivá koule. Dav je zasažen doslova bouří střepů a kovu. Exploze vymlátí výlohy obchodů a poničí střechy budov. Mračno kouře zavalí ulici.

Výbuch vyrve části chodníků a uvolní požární hydranty. Voda vystříkne a valí se ulicí. V horizontu 25 minut se na místo sjedou novináři a peklo zuřivě fotí. Na místě je 21 mrtvých, osm jich později umírá v nemocnici. Mezi oběťmi je i těhotná žena a šest dětí.

Přeživší Marion Radford mluví o totálním chaosu, kdy zahlédne jen „kousky těl, končetin“, mezi nimi jsou i pozůstatky jejího šestnáctiletého syna. Svět je v šoku. RIRA dokazuje, že se může vyrovnat své mateřské organizaci IRA.