Máte rádi dobrodružství, divokou přírodu a drsné chlapíky? Pokud ano, vydejte s námi na výlet, který je jen pro odvážné.

Vezmeme vás totiž na mosty, postavené v závratných výškách, a projedete se s námi po železničních tratích, které jsou buď hotovým zázrakem techniky, anebo jsou naopak tak nebezpečné, že budete rádi, že zatím cestujete jen prstem po mapě.

Tak na nic nečekejte a nastupte si. Právě vyrážíme.

White Pass And Yukon Route (Aljaška): Po stopách dávných hledačů zlata

Aljaška je opravdu nádherná země, jen je pro nás tak trochu z ruky. Pokud vám ale nevadí, že se projedete až na místa, kde dávají lišky dobrou noc, můžete nasednout na vlak, který míří až na Klondike, do pusté oblasti v kanadském teritoriu Yukon.

Mezi lety 1896–1899 zde totiž vypukla zlatá horečka, která uvedla do pohybu obrovské masy lidí, toužících po zbohatnutí. Některým se to skutečně podařilo, ale naprostá většina z nich zůstala až k uzoufání chudá.

Cesta plná hladu a odříkání

Přesto se zvěst o nalezištích zlata šířila jako lavina, a tak mnozí opustili svá zaměstnání, prodali celé své majetky a vyrazili hledat zlato. Tomu se ale v žádném případě nemůžeme divit.

Spojené státy tehdy byly uprostřed hospodářské recese a mnozí Američané čelili bankrotu a obrovské chudobě. Často tak měli pocit, že jediné, co jim zbývá, je zkusit štěstí právě na Klondiku.

Většina hledačů tak opustila svůj dosavadní život a vydala se na cestu plnou odříkání. Nejprve dorazili do přístavu Dyea a Skagway na jihovýchodě Aljašky a odtud se pak mohli vydat k řece Yukonu.

Někteří se pomátli na rozumu

Do maličkého přístavního městečka Skagway, z kterého v té době existovala jediná přístupová cesta za zlatem Klondiku přes Chilkootský průsmyk, začaly najednou připlouvat parníky plné desetitisíců ziskuchtivých zlatokopů.

Aniž by tušili, co je čeká, museli překonat v drsných zimních podmínkách desítky kilometrů severskou divočinou.

A pokud měli to štěstí, že cestu přežili, došli k obávanému a velmi strmému Chilkoot Passu s nejnebezpečnější pasáží, zvanou Golden steps, což v překladu znamená Zlaté schody.

Mnoho hledačů cestou zemřelo, někteří se pomátli na rozumu, jiní zase skoro vyhladověli k smrti. Aby se tomu předešlo, tamní úřady začaly požadovat, aby si každý hledač s sebou přinesl minimálně roční zásoby proviantu.

Stezka mrtvých koní

Za oběť šílenství po zlatě tehdy padly i tisíce koní, takže se brzy začalo říkat, že cesta do Klondiku vede Stezkou mrtvých koní. Úřady proto rychle hledaly snazší způsoby, jak by šlo tuto trasu zdolat.

Brzy se proto začala stavět železniční trať, která byla dokončena za pouhých 26 měsíců, tedy 29. července 1900. Poté, co zlatá horečka opadla a řadu hledačů značně prořídly, sloužila trať jako základní součást infrastruktury pro přepravu cestujících a nákladu pro obyvatelstvo Yukonu.

Pokud vás zajímá, kudy vedla a chcete se vydat ve stopách dávných zlatokopů, můžete se nyní po ní projet i vy. V takovém případě během své cesty překonáte výškový rozdíl 915 metrů na pouhých 32 km se sklonem přibližně 4 %.

Pohled na nedotčenou přírodu

Tak neváhejte a vydejte se za hranice všedních dnů, určitě to stojí za to. Vlak totiž jezdí po mostech a viaduktech nad hlubokými propastmi a umožňuje nadšeným cestujícím pozorovat nádhernou a dosud člověkem téměř nedotčenou přírodu.