„Ne, to se mi moc nelíbí,“ převrací designér v rukou podivný hrbolatý kus igelitu a kroutí hlavou. Pro tvůrce nového vynálezu je to rána. Tolik to stálo času a úsilí, a teď to nebude k ničemu!

Zadání znělo vytvořit originální trojrozměrnou tapetu. Americký inženýr Alfred Fielding (1917-1994) a jeho švédský kolega Marc Chavannes na tom pracují v garáži v městě Hawthorne v New Jersey asi půl roku.

Napadne je spojit k sobě dva sprchové závěsy, mezi něž se pokusí propašovat vzduch a vytvořit tak jakýsi bublinkový polštář. Nejprve ručně, poté ještě vyrobí stroj, který je schopen zvládat celý proces rychleji. Ovšem co teď s tím, když návrh neprošel?

Píše se rok 1957 a zklamaní vynálezci se rozhodnou využít svou „tapetu“ jako tepelnou izolaci do skleníku. Ale zrada – moc to nefunguje. Asi dva roky tak zůstane zbytečná vychytávka ležet v šuplíku…

Nafoukaný bodyguard

„Když letadla klesají k zemi přes mračna, která mají také takové bublinky, jejich přistání je jako by měkčí,“ napadne jednou Marka Chavannese při letu do Newarku, v den, kdy je obloha zrovna plná oblaků.

Co kdyby se tedy ta jejich nešťastná tapeta zkusila použít k tlumení nárazů? Pokud do ní zabalíme předměty, které chceme třeba někam poslat poštou a jsou náchylné na rozbití, mohlo by je to skvěle ochránit!

V lednu 1960 tedy Chavannes s Fieldingem zakládají společnost s názvem Sealed Air (doslova „Zapečetěný vzduch“) a jejich vynález je tentýž rok v Americe patentován jako Bubble Wrap. Tedy bublinková folie!

Prvním velkým zákazníkem je firma IBM, které se folie velmi osvědčí při převozu citlivých počítačů. A postupně se ujme natolik, že se stane jedním z nejběžnějších obalových materiálů na světě!

O novinky nestojíme!

Bublinková folie se vyrábí nejčastěji z polyethylenu a může být buď dvouvrstvá (z jedné strany bublinky, z jedná hladká folie), nebo třívrstvá (z obou stran bublinky a hladká folie uprostřed).

Vzduchové polštářky, velké od 3 do 10 mm, perfektně izolují vibrace a ochrání tak jakýkoliv zabalený předmět. Ověřená technologie výroby funguje mnoho let, ovšem časem se společnost Sealed Air přeci jen rozhodně pro změnu.

V roce 2015 je tedy představen zcela nový typ folie zvaný iBubble. V čem je jiný? Jednotlivé bublinky tu nejsou oddělené, ale všechny vzájemně propojené do dlouhých sloupců. Výhodou je především úspora prostoru.

Folii je možné skladovat splasklou a teprve v případě potřeby nafouknout. Zároveň je tu však nevýhoda, kvůli níž se bouří mnoho bublinkových příznivců. Folie iBubble totiž nepraská!

Je to prostě pokušení

Když před vámi leží kus bublinkové folie, dokážete snad vydržet ani jeden z kulaťoučkých polštářků neprasknout? Neodolá už Fieldingův malý syn Howard, který začne mačkat bublinky hned ve chvíli, kdy jeho otec přinese první prototyp folie domů.

Vydává to prostě úžasné zvuky! „Praskal jsem jen tehdy, když se nikdo nedíval,“ vzpomíná Howard Fielding po letech na to, jak mu otec mačkání bublinek zakazoval. Folie se tím samozřejmě znehodnotí, ovšem s bonusem skvělého terapeutického účinku!

Spoustě lidí praskání pomáhá při stresu a uvolní se prý přitom podobně jako při masáži. A pokud jde o děti, tak v jedné americké anketě v roce 2016 je bublinková folie málem zvolena nejoblíbenější hračkou!

Dokonce i v kalendáři se igelitový zázrak dočkal svého dne. Mezinárodním dnem bublinkové fólie je podle dne jejího vzniku vždy poslední pondělí v lednu. A jak se to slaví? Hlavně v Americe se například sejde co nejvíce lidí, kteří si spolu sednou… a synchronně praskají jednu bublinku za druhou.