Nemoci jsou věrným společníkem člověka už po celá tisíciletí. Aby lidé zakryli nebo naopak zdůraznili jejich symptomy, udávají nové trendy, které způsobí módní revoluci. Bez syfilidy bychom se tak například nejspíš nedočkali pompézních paruk, které zdobily hlavy šlechticů ve Versailles…
Pohlavně přenosnou infekcí způsobovanou bakterií Treponema pallidum se každoročně na celém světě nakazí až milion lidí, v minulosti však byla podstatně rozšířenější. Její přesný původ není znám, podle jedné z teorií je do Evropy zavlečena posádkou Kryštofa Kolumba (1451–1506) vracející se z cesty do Ameriky, ta druhá tvrdí, že ve Starém světě existovala už předtím, ale ještě nebyla rozpoznána.
Francouzská nemoc
První písemné zmínky o zákeřné syfilidě se v Evropě objevují na přelomu let 1494 a 1495 v italské Neapoli, během francouzské invaze – je proto původně známa jako „francouzská nemoc“.
Jedním z jejích typických příznaků je kromě vyrážky, horečky, malátnosti, úbytku váhy a bolesti hlavy i vypadávání vlasů.
To je v minulých staletích velmi nepříjemná záležitost – dlouhé vlasy jsou nejen módním trendem, ale především symbolem vysokého společenského postavení.
Levandulová ostuda
Nad rozsáhlou epidemií syfilidy si tak mnou ruce výrobci paruk, které holá místa dokonale zakryjí a svým levandulovým či citrusovým aromatem dokáží zamaskovat i nepříjemný zápach s nemocí spojený. Přesto nejsou (právě pro svou spojitost se syfilidou) zrovna módní záležitostí, ale spíš ostudnou nezbytností.
To se má změnit v polovině 17. století, kdy začne ztráta vlasů trápit francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715). Když se ke starostem spojeným s vladařskými povinnostmi přidají i starosti s řídnoucí kšticí, je mu pouhých 17 let.
Padesátka vyvolených
Obává se o svou reputaci, nechá proto povolat na 50 prvotřídních výrobců paruk, kteří dostanou za úkol jeho vzhled zachránit. Díky Ludvíkově vlivu, který za dobu své vlády získá, se paruky stanou univerzálním módním prvkem, povinným k nošení ve společnosti dvorské šlechty i měšťanů a postupně se rozšíří po celé Evropě.
Mužské paruky jsou dlouhé, spadající až na ramena, vždy zkadeřené do loken. Ty dámské jsou zpočátku co do objemu poměrně skromné, s příchodem 30. let 18. století se ale stávají čím dál výstřednějšími.
Královna sklidí posměch
V období rokoka markýza Madame de Pompadour (1721–1764), milenka krále Ludvíka XV. (1710–1774), zavádí paruky z bílých vlasů, do kterých se vplétají perlové šňůry, síťky či diadémy. Pod módním vlivem královny Marie Antoinetty (1755–1793) pak začínají nabývat obrovských výškových rozměrů a stanou se terčem posměchu v podobě karikatur, jejichž kreslením se v Paříži proslaví například malíř Honoré Daumier (1808–1879).