Všichni v Šanghaji znají „otvírák“ neboli jednu z nejimpozantnějších architektonických dominant této téměř devítimilionové čínské megalopole.
Konkrétně se jedná o výškovou budovu Shanghai World Financial Center. Ta byla v době svého dokončení se 101 patry vůbec nejvyšší stavbou v oblasti pevninské Číny.
Už v architektonickém projektu z roku 1997 se počítalo s tím, že se budova stane symbolem ekonomického významu Číny na globálních trzích.
Vyrůst měla uprostřed šanghajské čtvrti Pudong, která platí za finanční centrum metropole, vyhledávané stovkami světových bank, které si zde chtějí založit vlastní pobočku.
Plánovaná stavba u nich proto vzbudila zájem, a každý, kdo na burze něco znamenal, usiloval o to získat v Shanghai World Financial Center prostory do nájmu.
Rýsoval se tak vznik unikátního projektu, který měl jeho „obyvatelům“ zajistit veškerý komfort a vybavenost – nešlo o další kancelářskou budovu, ale multifunkční místo setkávání významných lidí. A tudíž svým způsobem jistou známku prestiže ve finančnickém sektoru.
Neo-futuristický klenot uprostřed devítimilionového města
Architektonický návrh dostalo na starost jedno z nejproslulejších a největších studií v New Yorku – Kohn Pedersen Fox.
Přípravy návrhu se navíc chopili ti nejpovolanější vedoucí zaměstnanci Paul Katz a Leslie E. Robertson, oba zkušení profesionálové, co se týče výstavby ambiciózních výškových budov.
Katz už měl za sebou práci na tak gigantických projektech jako International Commerce Center v Hong Kongu, Marina Bay Business and Financial Center v Singapuru nebo sídlo KPMG v londýnské čtvrti Canary Wharf.
Robertson byl jedním z klíčových členů týmu, který projektoval budovy Světového obchodního centra v New Yorku, ale také Puerta de Europa Towers v Madridu či Miho Museum Bridge v Japonsku.
V roce 2008 se SWFC slavnostně otevřelo veřejnosti. Tentýž rok nato získalo ocenění jako nejimpozantnější nový mrakodrap. S výškou 492 metrů se ihned zařadilo mezi nejvyšší budovy pevninské Číny na čtvrtém místě.
Dnes je jedenáctou nejvyšší stavbou na světě a společně s novějšími sousedy Shanghai Tower a Jin Mao Tower opanovávají panorama milionového města. Návštěvníkům nabízí luxus hledět na Šanghaj z vyhlídkové plošiny ve výšce 474 metrů.
Přelomový projekt světové výškové architektury
Budova SWFC nebyla ve své době vnímána pouze jako další výšková kancelářská budova, v procesu její konstrukce je možné najít spoustu prvků, které v prvním desetiletí 21. století byly opravdu průkopnické.
Oporu celé struktuře poskytují čtyři masivní sloupové pilíře, samotná budova je pak protkána sítí diagonál a pásových vazníků. To vše obehnáno zdmi z betonu.
Samotné diagonály utváří k sobě svařené krychlovité jednotky z konstrukční oceli, které jsou vyplněny betonem.
Tímto způsobem chtěli konstruktéři docílit co nejdůslednějšího zpevnění, maximalizaci neprodyšnosti zvuků mezi jednotkami i možnosti, jak co nejkreativněji uspořádat interiéry.
Stěžejním prvkem ovšem jsou zmíněné základové pilíře. Robustní pylony z konstrukční oceli a železobetonu. Parametry stavby si žádaly využití vůbec nejmasivnějšího typu oceli na trhu, s průměrem 50 milimetrů.
U každé výškové budovy podobných rozměrů se kladou zvýšené nároky na její bezpečnost. V potaz se přitom musí vzít řada předpokládaných rizik, zahrnujících jak přírodní katastrofy, tak selhání lidského faktoru.
Před otevřením veřejnosti budova úspěšně prošla čtyřmi testy, ověřujícími její limity z hlediska odolnosti vůči větrným nárazům, zvýšenému větrnému tlaku, schopnosti obstát v konkrétním životním prostoru i parametrů aeroelasticity.
Podobně obšírně byla testována i odolnost vůči seismickým vlivům, aby budově nehrozilo zřícení v případě zemětřesení.
Bezpečí na prvním místě
Konstruktéři pamatovali i na možnost poškození menších válcových pilířů či nutnosti vyjmout za účelem opravy některých pásových vazníků.
Důmyslná konstrukce je navržena tak, aby při odejmutí některé z těchto jednotek nehrozil bezprostřední kolaps těch na ní navazujících.
To umožňuje provádět běžnou údržbu i stavbu nadále obohacovat o nové prvky, zvyšující udržitelnost, stabilitu a modernitu šanghajské dominanty.
Zvláštní kapitolou, která počátkem století nebyla vůbec samozřejmou, je důraz, který Mori Building Company kladla na ochranu životního prostředí a celkově využívání zelených energií.
Budova SWFC tak byla budována s vidinou vést její uživatele k šetrnému přístupu k životnímu prostředí. Podlahy zakrývají kobercové dlaždice nenapuštěné formaldehydem.
Na všech patrech jsou rozeseta úložiště na recyklovaný odpad, a návod, jak správně třídit je začleněn i do „domovního řádu“, kterým se nájemci musejí řídit.
Vytápění a klimatizace jsou řízeny pokročilým HVAC systémem, který byl v době dokončení stavby nejvyšším standardem úspory energií, díky zvýšené schopnosti monitorování efektivity spotřebovávání zdrojů.
Developerské společnosti se podařilo pro svůj projekt vyjednat i instalaci vlastního zařízení pro recyklaci papíru, které se nachází přímo v budově.
Cesta k úspěchu dlážděná nesnázemi
Realizace megalomanského projektu, jež byla připravována už od roku 1993, se však několikrát zadrhla tak, že to vypadalo, že centrum nikdy nebude dokončeno. V letech 1997 až 1998 proběhla tzv. asijská finanční krize.
Té předcházeli období nevídaného ekonomického boomu, když dlouhodobý růst HDP přilákal do jihovýchodní Asie investory z bohatých evropských regionů i Japonska. V této souvislosti mluvíme o éře tzv. Asijských tygrů.
Z této dosud přehlížené oblasti se brzy stal nejvíce prosperující region na světě. Radost investorů však neměla dlouhého trvání, když v roce 1996 zkolabovala ekonomika Thajska v důsledku navýšení úvěrových měr.
To se negativně ovlivnilo na síle thajského bahtu i prasknutím bubliny na úvěrovém trhu. Krize se rychle přelila do celé oblasti, což poznamenalo i komunistickou Čínu.
Developerské projekty tak byly pozastaveny, což odnesla právě i stavba SWFC, na kterou mohlo být znovunavázáno až o skoro 6 let později v roce 2003.
V roce 2007 už byla stavba téměř dokončena. 14. srpna 2017 se ale obyvatelům ve všech koutech Šanghaje naskytl hrůzný pohled na nejvyšší budovu zahalenou v oparu dýmu a kouře. Na 40. patře totiž tehdy vypukl požár, což přihlížející obyvatele vyděsilo.
Oheň se však zasahujícím požárním sborům naštěstí podařilo poměrně rychle zpacifikovat. Dobrou zprávou bylo, že poškození budovy byla minimální, navíc během požáru nikdo nebyl zraněn ani jinak ohrožena na zdraví či životě.
SWFC tak zatěžkávací zkoušku, kterou si pro něj nachystal zkrat v rozvodech elektrického vedení, zvládlo na výbornou.
V SWFC mají všechno
Základním požadavkem v zadání projektu byla multifunkční povaha centra. To mělo sloužit jako místo setkávání, s veškerou občanskou vybaveností, a zároveň jako důstojné zázemí finančních institucí světového formátu.
Předpokládalo se ale i využití pro zvídavé turisty se zálibou ve zdolávání a prozkoumávání útrob i vrcholů nejpřednějších projektů čínského inženýrství. SWFC má celkem 101 nadzemních a 3 podzemní podlaží.
Jako první narazí návštěvníci na food court, který se rozprostírá po celé šíři dvou podzemních a tří nadzemních pater, je zde umístěno více než 30 restaurací, nabízejících kulinářské požitky z různých čínských kantonů, Japonsku i Taiwanu.
Ani na ubytování nebylo zapomenuto, prvotřídní hotel obývá 79. až 93. patro SWFC.
