Švýcarský historik Johann Jakob Bachofen (1815–1887) přichází roku 1861 s knihou Das Mutterrecht (Mateřské právo). V ní uveřejňuje svoji teorii o matriarchátu.

Popisuje nejranější dějiny jako období, kdy vedoucí funkce zastávaly ženy.  Podle něho trvalo v pravěku nejprve období matriarchátu, kdy společností hýbaly ženy a teprve později došlo k přechodu na patriarchát.

Bachofen o matriarchátu mluví jako o společnosti založené především na krevních poutech, ve které si byli všichni lidé naprosto rovni a panovala mezi nimi nepodmíněná láska.

 Velmi silná tehdy byla vazba k půdě, lidé většinou jenom pasivně přijímali okolnosti, které jim dala příroda.

Inspiruje se i Engels

Této Bachofenovy dosti sporné teorie se potom chytí také zakladatel marxismu, Němec Bedřich Engels (1820–1895), a naváže na ni ve své publikaci Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu z roku 1884. Tvrdí zde, že rodinu tvořila jakási skupinová manželství, kde ženy společně pečovaly o děti.

Ke změně směrem k patriarchátu podle něj došlo až ve chvíli, kdy se začalo rozvíjet zemědělství, což mělo dát větší vliv mužům, kteří najednou měli pozemky a dobytek.

Indonésané uctívají matky

Ovšem dnešní historikové si ve skutečnosti nejsou jisti, zda matriarchát v takovém rozsahu a pojetí vůbec někdy existoval, proto tyto teorie zpochybňují, Na druhou stranu i v současnosti jsou na světě kultury, kde se matriarchát vyskytuje, a to například v Nepálu, Číně, Indii, některých částech Afriky nebo Jižní Americe.

Máme na mysli třeba národ Minangkabau, který sídlí na indonéském ostrově Sumatra. Zdejší obyvatelé uctívají hlavně matky.

Dokonce i dědictví se ujímají vždy dcery a úkolem muže je přistěhovat se do domu manželky.