Jan Jiří Grasel se plíží s rasovským pytlem krajinou. Rasové, kteří měli za úkol odklízet všechno pošlé a hnijící, byli odjakživa odstrčení na okraj lidské společnosti, proto si často vypomohli nějakou krádeží.
Pohodní považovaní za spodinu společnosti sice nemohou mít svůj řemeslnický cech, ale zato si společně vytvářejí dokonalý systém hledání objektů k vykrádání, míst pro schovávání kradeného zboží a také ukrývání hledaných lidí. Páchnoucímu muži s podivným pytlem přes rameno se každý raději zdaleka vyhne.
Jenže on tam nenese mršinu, ale svůj lup! Přesně tuhle fintu využívá ve svém životě Jan Jiří Grasel (1790–1818). Průpravu v lupičském řemesle dostává od svého otce, rasa Tomáše Grasela.
Před spravedlností mizí do armády
První výpravy za kořistí se zúčastní už ve svých šestnácti letech. Tehdy ho coby nováčka lupičská parta nechá jenom hlídat, jestli nikdo nejde, a proto je jeho podíl na kořisti zatím hubený: dvě prostěradla a povlečení.
Protože ale je v loupení učenlivý, brzy se osamostatní a podniká na vlastní pěst. V roce 1810 už má vlastní vykrádací partu. Později sám přiznává, že roku 1811 spáchal dvaadvacet nezákonných kousků, o tři roky později už si ale na své konto připsal 71 zločinů včetně jedné vraždy.
Falešná jména
Aby se vyhnul ruce zákona, stává se mistrem v používání falešných jmen. „Jsem Franz Eigner,“ prohlásí například hrdě v dubnu 1815 v Praze před verbovacím komisařem 1. dělostřeleckého pluku. Na Moravě už mu začínala hořet půda pod nohama, a tak musel zmizet.
Armádní kázeň mu ovšem není po chuti a s kasárnami se tedy po pár týdnech vojančení rozloučí.
Mazaný plán na polapení
Vídeňské noviny zatím v listopadu 1815 otiskují výzvu: „Kdo dopadne Jiřího Grasela, obdrží čtyři tisíce zlatých vídeňské měny!“ Pokud se přihlásí Graselův spolupachatel, smažou mu všechny jeho přestupky a dostane polovinu slíbené částky. Četníci vymýšlejí plán na Graselovo dopadení. Do cely k Terezii Hambergerové, lupičově poslední milence, která právě pyká za své kousky, nasadí Terezie Penkhartovou, přítelkyni policejního špicla Davida Mayera.
Ženy se spřátelí a Mayer jim pomůže utéct z vězení.
Terezie posílá Graselovi zprávu o svém útěku s nabídkou, podle níž mu Mayer pomůže zdrhnout do Slezska. Nedůvěřivý Grasel nejdřív váhá, ale pak se všichni setkají v rasovně v Dreieichenu nedaleko Hornu (městečko v Dolním Rakousku – pozn. red.).
Lotra vezli v kleci
Na své cestě se Mayer s Graselem zastaví v hospodě v rakouském Mörtersdorfu, kde má čekat policie. Po četnících ale není ani vidu ani slechu, a tak Grasela zneškodní sám Mayer s pomocí místních štamgastů.
V tom se konečně objeví policejní hlídka. Zneškodněného lotra přiveze 21. prosince 1815 ve speciální kleci do Vídně. Zatknou postupně i jeho 66 kompliců a následuje soud. Ortel zní: smrt.
„Časně ráno v sobotu 31. ledna 1818 byli na popraviště za vídeňskou Novou bránou vyvedeni tři sourozenci – sedmadvacetiletý Johann Georg Grasel a dva jeho kumpáni, osmadvacetiletý Jakub Fähding, nazývaný také Gans, a sedmadvacetiletý Ignác Štangl,“ píše současný autor Jan Bauer. Pro Vídeňáky je poprava obrovskou show, sejde se jich 60 tisíc. „Ježíši, tolik lidí!“ zvolá překvapeně Grasel, než se mu kolem krku zadrhne smyčka.
