Měl neobyčejné nadání. Skládat božské tóny tak, že se srdce posluchačů chvěla. A možná dostal do vínku také hrozivý dar, který by si nikdo z nás asi nepřál…
Snad se to odehrává právě tak, jak známe ze slavného filmu Amadeus (1984), a za Wolfgangem Amadeem Mozartem (1756–1791) přichází tajemná postava a objednává složení zádušní mše, bez termínu a dalších požadavků.
Ale spíš je skutečnost prostší.
Hudební zlodějíček
Jisté je, že mše je určena Franzi von Walseggovi (1763–1827), který má ve zvyku oslovovat skladatele a krást jim jejich díla. Tak či tak, když se skladatel po dokončení jiného díla pouští do práce, přepadne jej podivná předtucha.
Ač je mlád, začne mluvit o smrti, kterou je ostatně fascinován. Několika svým nejbližším se svěří, že si je jist, že Requiem píše pro sebe.
Svíce dohořívá
Do díla vloží veškerý svůj um a píše jej s vervou, která neodpovídá velikosti a důležitosti zakázky. Věděl skutečně, že svíce jeho života dohořívá?
Dokončuje Introitus, Kyrie a v dalších částech díla pak jeho rukopis končí, protože Mozart umírá na infekční chorobu.
Génius v neoznačeném hrobě
Za jeho rakví sice zřejmě nejde jen pes, jak se to traduje, ale podle některých zpráv budoucího velkého umělce na poslední cestu doprovodí jen skladatel Johann Georg Albrechtsberger (1736–1809) s rodinou.
Umělec skončí v neoznačeném, laciném hrobě. Requiem je později dokončeno rukou skladatele Franze Xavera Süssmayra (1766–1803).
