Mongolská říše se díky územnímu rozmachu ve 13. století zapsala do dějin jako druhá největší říše všech dob. Rozsévání strachu, luky s připevněnými píšťalami s pronikavým zvukem nebo mistrný průzkum bojem jim k tomu značně dopomohly.
„Pokolení po nás bude nosit oděvy vyšívané zlatem, jíst pokrmy tučné a sladké, jezdit na ušlechtilých koních a objímat spanilé ženy,“ prorokoval chán chánů, Temüdžin neboli Čingischán (1162–1227) svým věrným mongolským spolubojovníkům.
Že se tak málem stane, mohl tušit jen málokdo. Bitvy na řece Kalce (1223) a u polské Lehnice (1241) se do dějin zapíšou jako varovná ukázka těžkopádnosti evropských armád.
Z Číny rovnou na Krym
V letech 1207 až 1209 si Mongolové podmanili Kyrgyzy v povodí Jeniseje a pak upřeli své oči na Čínu. Už v roce 1215 padl Peking, následoval prudký obrat na Dálný západ.
Nejprve si nezvaní hosté obhlédli oblast dnešního Krymu a pak své koně dovedli na území sousedící s Rusí, které obývali polokočovní Kumáni. Ti se zcela pochopitelně obrátili s žádostí o pomoc na ruská knížectví.
Kumáni tak spolu s ruskými vojsky čelili asijské hrozbě spolu. Drama vyústilo v červnu roku 1223 u řeky Kalky…
Ruské naděje
Mongolskou armádu vedl zkušený válečník a důvěrník Čingischána, velitel Subedej Bahadur (1175–1248), spolu s Jebejem Nojanem.
Moderně organizovaná masa, které šlo jen stěží odolat, vpadla masivněji do Evropy až v roce této bitvy.
Ačkoli byl cílem jejího vpádu předně spíše průzkum bojem, síla o zhruba 30 000 mužích se přesto s početně mnohem silnější rozdrobenou armádou primárně z Kyjevské Rusi utkala. Zpočátku se mongolským nájezdníkům moc nedařilo.
Jejich lehká jízda, navíc částečně bojující bez koní, zahájila bitvu záplavou šípů. Pak byla nucena ustoupit za řeku. I v těchto chvílích slavily spojenecké ruské jednotky úspěch, Mongoly při ústupu několikrát úspěšně napadly. To ale netušily, že mongolští generálové právě uskutečňují svůj mistrný kousek…
Skvělá organizace
Jezdci Mongolů bojovali na koních menšího vzrůstu. Byli vytrvalí, neokovaní a muži na nich cválali bez sedel. Každý jezdce měl zpravidla ve výbavě až tři luky.
Jeden se využíval na střelbu do dáli, druhý nablízko a třetí, s píšťalami, na signální nebo zápalné střely. Disponovali také palicemi či oblíbenými zahnutými meči.
Nezbytnou součástí jejich výzbroje pak bylo laso, do kterého chytali nejen koně, ale i lidskou kořist. V bitvě (podobně jako na řece Kalce) vedl první nápor přední voj, v tomto případě lehká jízda. Útok vypadal, jako by šlo o neorganizovaný nájezd.
Jeho cílem však bylo zasypání nepřátel deštěm šípů a následný předstíraný ústup. Ačkoli vypadá tato taktika na první pohled jako nahodilá, nebylo tomu tak. Mongolské vojsko bylo moderně organizované.
Jeho základní jednotku představovala desítka pod velením desátníka. Deset takto sestavených desítek vytvořilo stovku, jíž velel setník…. Početně nejsilnějším oddílem pak byl tümen, což byl jakýsi samostatný armádní sbor pod vedením desetitisícníka.
Naprostý masakr
Následoval devět dní trvající podivný ústup Mongolů. Rusové s Kumány v síle okolo 70 000 mužů, plní optimismu, dál zaháněli děsivé cizince, jejich jednotky se při tom ale postupně rozvolnily a logicky také unavily. Teď přišla ta správná chvíle!
Mongolové se obrátili proti svým pronásledovatelům u řeky Kalky. Útočili proti oběma ruským křídlům a nastalo nevídané krveprolití. Rusové se snažili narychlo zřídit opevnění ze svých vozů, ale marně.
Ruské jednotky se začaly vzájemně proplétat se zadními voji, které stále postupovaly kupředu! Vtom zahájila mongolská těžká jízda drtivý protiútok přímo do čela nepřátelské armády. „Ruské vojsko nemělo kdy zformovat řady.
A tak došlo ke všeobecnému zmatku, jehož výsledkem bylo strašlivé krveprolití,“ udávají kroniky o bitvě. Slovanská koalice se pod náporem rychle rozpadla, každý si chtěl zachránit holý život.
To Mongoly příliš nerozrušilo… Pokračovali v pronásledování nepřátel na vzdálenost až 100 kilometrů! Evropská síla byla v tuto chvíli naprosto zlomená a Kumáni prchli před Mongoly pod ochranná křídla uherského krále Bély IV. (1206–1270).
Vítězství Mongolů na řece Kalce otevřelo dveře jejich rozsáhlé, i když zprvu nezamýšlené, invazi do východní Evropy.
Průzkum bojem
Co dovedlo Mongoly k tak kolosálnímu úspěchu i přes početní nevýhodu? Kromě skvělé taktiky šlo rozhodně o systematický průzkum před bitvou.
Ten probíhal tak, že zpravidla osoby nemongolského původu měly za úkol detailně popsat geografii, lidnatost, kvalitu cest, způsob výzbroje nepřátel, jejich počet, a dokonce i zvyky obyvatelstva území, kde mělo k bitvě dojít.
Poté měl následovat kvalitní průzkum bojem – taktika, na kterou by neměl zanevřít žádný vojevůdce. V mongolském podání hovoříme o tzv. „psí válce“. Jednotky totiž byly vypouštěny jako psí smečky, které rozsévají strach.
V momentu, kdy však narazily na odpor, zmizely. Tuto taktiku Mongolové využili v roce 1240 před osudovou bitvou u polské Lehnice. Polský kníže Jindřich II. Pobožný (asi 1200–1241) měl namále.
Musel posbírat polské vojsko a ubránit obleženou Vratislav před Mongoly. Na pomoc si zavolal i českého krále Václava I. (1205–1253), nevyčkal však na něj a na Mongoly si troufl sám s několika křižáky a horníky v počtu zhruba 2000 mužů.
Mongolové díky průzkumu bojem věděli, že se na ně chystá i Václav I. Rozhodli se proto zabránit spojení křesťanských armád a vyjeli naproti Polákům. Mongolů mělo být podobné nebo menší množství než členů polské koalice.
Záhadný výbuch
Křesťany zasypal les šípů, k osudnému okamžiku ale došlo o pár minut později.
Uprostřed bitevní vřavy „vybuchla a rozptýlily se nad celým polským vojskem pára, dým a mlha, jež smrděly tak odporně, že z důvodu ukrutného smradu bojující Poláci téměř omdleli, zeslábli, sotva byli živi, a válčit už nedokázali,“ popisuje kronikář Jan Długosz (1415–1480).
Šlo o děla vypouštějící dýmotvorné prostředky? To se dnes už asi nedozvíme. Jisté však je, že šlo o zlom, během něhož se křesťanské voje daly na ústup. Toho využili Mongolové opět bravurně.
Jejich běsnému pronásledování padl za oběť celý výkvět polského rytířstva. V zimě téhož roku se ale Mongolové obrátili do Povolží, bylo totiž třeba zvolit nového chána.
