Královskou módu smějí nosit jenom lidé s modrou krví. Už kastilský král Alfons X. (1221–1284) v roce 1258 sepisuje přesná pravidla, která určují podobu oblečení u jeho dvora.

Šarlatové šaty lemované hermelínem smí podle těchto pravidel nosit jenom panovník a jeho rodina. Pokud si to dovolí někdo jiný, bude přísně potrestán. Na dvoře Ludvíka XIV. se objevují i první manekýnky.

Zatím ovšem nejde o živé dámy, ale o zhruba 80 centimetrů vysoké loutky, oděné do šatů podle nejnovějších trendů. Měsíc, co měsíc putují do Londýna a později i do dalších evropských měst, aby světu představily aktuální francouzskou módu.

Sukně alá Polsko

Politika se často promítá i do módy. V 18. století se objevují dámské šaty zvané robe à la polonaise se sukní, která se vzadu dělí na tři zřasené části držené šňůrkami.

Tato róba má připomínat první rozdělení Polska mezi tři mocnosti (Rusko, Prusko a Rakousko) v roce 1772. Ještě více se ale změny v odívání projevují během francouzské revoluce, po roce 1789.

Revolucionářky se výstřihů nebojí

Radikálové, kteří si říkají Incroyables (Neuvěřitelní), dávají v letech 1795–1799 najevo svůj protest i výběrem na svou dobu extravagantního oblečení. Nosí široké kalhoty a zelené kabáty.

Nechybí jim kravaty, velké náušnice, tlusté brýle a obrovské klobouky připomínající psí uši. I jejich dámské protějšky, Merveilleuses (Zázračné), mění módní styl. Odkládají krinolíny a korzety a oblékají si tenké, téměř průsvitné šaty s velkými výstřihy.