Jen co rozlepí oči, okamžitě se rozeběhne ke stolu. Kručící žaludek mu dává jasně najevo, že má hlad. Volí kukuřičné lupínky, které vrchovatě zalije vychlazeným mlékem.

Během baštění sleduje ostatní členy rodiny, ti snídají chleba s medem a v ruce třímají sklenici s bílou tekutinou. Mléko zkrátka nesmí u žádné snídaně chybět.

V odborné řeči jde o produkt mléčných žláz savců, který je primárně určen pro výživu mláďat. Ta totiž nejsou schopna trávit pevnou stravu. Ve skutečnosti je mléko nedílnou součástí našich jídelníčků.

Pomalé oťukávání

Zpravidla máme na mysli kravské mléko, vysledovat začátky jeho popíjení ale není nic jednoduchého. Domácí zvířata jsou chována především na maso, dojení přichází na řadu až v sedmém tisíciletí před naším letopočtem.

Předci totiž nemají trávicí soustavu stavěnou na laktózu, ostatně během starověku nejsou mléčné výrobky běžnou součástí stravy. Během středověku získává mléko, pro nějž se ustálí termín pocházející ze staroanglického meoluc, auru nebezpečné kapaliny.

Bílá krev, jak zní také další z názvů, se rychle kazí a uchovávají se v ní nemoci. Změna nastává až v polovině 19. století a kráčí ruku v ruce se stěhováním do měst. Po mléce roste poptávka, lidé ale nemají mléko kde ukládat. Panují pochyby také o nádobách, v nichž je skladováno.

Jde to i bez bakterií

Strašáka zažene francouzský chemik Louis Pasteur (1822–1895). Ten v roce 1864 tráví léto v kraji Arbois a stěžuje si na kyselá vína. Napadne ho zářná myšlenka. Nápoj zahřeje na určitou teplotu a následně rychle ochladí.

To by mělo zapudit všechny škodlivé látky. Pasteur experimentuje s vínem a pivem, nejčastěji se však pasterizace používá v případě mléka. To, které běžné kupujeme v obchodě, bývá zahřáto na 75 stupňů po dobu půl minuty.

Proces zničí například bakterie salmonely či e. Coli. Metoda ještě více nastartuje mléčný boom. Od roku 1880 střídají špinavá vědra a nádoby skleněné lahve.

Rozmachu hraje do karet také tvrzení některých vědců, kteří vidí mléko jako bohatou zásobárnu zdraví prospěšných látek.

Vitaminy, fosfor, vápník…

V litru bychom například našli přibližně 1 200 mg vápníku, což odpovídá zhruba 1,5 kilogramu brokolice. Látka je klíčová pro zdravý růst kostí a zubů, zároveň mléko slouží jako prevence vůči osteoporóze a snižuje riziko zlomenin.

V případě bílkovin se jedná o 33 gramů (asi jako 5 vajec) – největším zástupcem je protein jménem kasein, jež slouží k růstu a regeneraci svalů. Díky němu se rovněž cítíme zasyceni. Ve výčtu nesmí chybět ani vitaminy, protože mléko je na ně skutečně bohaté.

Ten s přídomkem B3 podporuje správné fungování mozku, B12 zase pomáhá budovat červené krvinky. Vitamin D obsažený v jednom litru zase odpovídá 60 gramům lososa. V rybě najdeme i fosfor, který se vyskytuje ale i v mléce. Jediná sklenice dokáže pokrýt čtvrtinu denní potřeby této látky.

Mozzarella z buvola

Mléko poskytuje celá řada živočichů – prim ale hrají krávy, jejichž mléko tvoří asi 85 % veškeré produkce. S velkým odskokem se na druhé příčce nachází kozy, jenže jejich mléko se používá především k výrobě sýrů a dalších dobrot.

Mezi další překvapivé živočichy, jejichž produkt se dá konzumovat patří velbloudi. Jde především o záležitost afrického regionu – mléko z korábů pouště je až třikrát bohatější na vitamin C a není tak alergenní jako kravské.

Velbloud dvouhrbý dokáže dát kolem 5 litrů denně, jeho jednohrbý kolega zase 20 litrů. Mnohem menší objem vymámí lidé ze sobů, jejichž mléko bývá považováno za nejvýživnější, protože obsahuje až 25 % tuku! Problém ale je, že zvířata produkují pouze litr denně.

V Itálii pro změnu získávají mléko z buvolů a vyrábí z něj krémovou a lahodnou buvolí mozzarellu. Lidstvo neponechá stranou ani jaka divokého, obyvatelé Tibetu a Nepálu z jeho mléka stloukají máslo. Skutečným gastronomickým výstřelkem je bezpochyby kumys.

Narazit na něj lze zejména v Mongolsku. Ve zkratce jde o kvašené kobylí mléko, které se po získání nechá pár dní odstát. Výsledkem je mírně alkoholický a perlivý nápoj. Ujíždí na něm i sám Čingischán (1162–1227), jež věří, že nápoj dodává energii a sílu.

Hledání alternativy

Většina světa si ale do sklenice nalévá kravský produkt. I v jeho případě rozlišujeme několik druhů – jde především o obsah tuku. Jenže i taková superpotravina jako je mléko má své meze. Na vině je laktóza, přírodní cukr.

Někteří dospělí jedinci totiž postrádají enzym laktáza, který látku dokáže účinně štěpit. To následně vede k nadýmání, průjmu a nevolnosti. Celosvětově trpí alespoň nějakou formou intolerance na laktózu na 70 % populace.

V Asii je číslo ještě alarmující, protože se dotýká skoro všech obyvatel. Kvůli tomu jsou na vzestupu rostlinné alternativy, existuje jich kolem sedmnácti.

Prim hraje sójová varianta, které šlape na paty ovesné mléko, které ale obsahuje méně bílkovin než kravská varianta. Vápník a bílkoviny pro změnu chybí v mandlovém mléce a kokosový kolega je však o něco tučnější.

Mléko = Nobelovka

Ani hrozba intolerance nezbrzdí konzumaci mléka, protože ve světě se celková produkce pohybuje v neuvěřitelných číslech – cifra atakuje 550 milionů tun!

Mezi nejpilnější státy patří Indie, která vyrobí 213 milionů, o polovinu méně zvládnou Spojené státy americké. Třetí příčku si přivlastní Pákistán.

Největšími konzumenty jsou ale státy severní Evropy, protože Finové a Dánové mají spotřebu až 150 litrů na hlavu a to za jediný rok. Existuje dokonce studie, která tvrdí, že národy, jež pijí více mléka, získávají více Nobelových cen.

Česká republika hraje tak trochu druhé housle, protože našinec za 365 dní zvládne 56 litrů. Nic se ale nemá přehánět, protože ideálně by dospělý člověk měl pozřít kolem 250 mililitrů mléka.

Děti a teenageři by měli být pilnější, doporučuje se více než půl litru, aby tělo pořádně vyrostlo.