Cukr nám dodává energii, stává se palivem pro mozek, jak ale upozorňují výživoví specialisté, jeho přemíra tělu rozhodně škodí. Jaká sladidla se ale používala předtím, než jsme se s ním poprvé setkali? A odkdy vlastně známe řepný cukr?
Mezi nejstarší sladidla u nás patřil med, ovoce, ale třeba i šťáva z mízy stromů či sušená řepa nebo mrkev, jež se také vyznačují sladkou chutí.
„Ve střední Evropě můžete s cukrem počítat už v 15. století – v nejstarších českých kuchařských knihách je již zaznamenán, sloužil však spíše jako druh koření.
Doporučoval se nejen do jídel z mouky, ale také k masu a rybám,“ uvádí současná česká historička Magdalena Beranová.
Šlechta zavařuje
Skutečnost, že se sladila i masitá jídla včetně ryb nás může trochu překvapit. V minulosti se ale nejednalo o nic neobvyklého. Cukrová třtina se na konci 15. století pěstuje ve Středomoří, odkud se dál dostává do Evropy.
Na cukroví se začíná používat ve 2. polovině 16. století. O století později už se na šlechtických dvorech zavařuje ovoce s cukrem. Později se ale třtina dováží z Ameriky.
Přichází nedostatek
Když francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) 21. listopadu 1806 vydává tzv. Berlínský dekret o kontinentální blokádě Anglie, Angličané odpoví blokádou francouzských přístavů. Důsledkem je mimo jiné i nedostatek cukrové třtiny.
Začíná se proto vyrábět řepný cukr. Dodávky amerického třtinového cukru se pak obnovují až po roce 1830 Jisté je spotřeba cukru až do dnešních dnů postupně roste, z čehož lékaři radost rozhodně nemají.
