„Bez tebe postrádám sebedůvěru, potěšení z práce, radost ze života – krátce řečeno: Bez tebe není můj život žádným životem,“ vyznává Albert Einstein lásku své vyvolené Milevě Maričové.
Navzdory jeho slovům s ním ale nadaná matematička nemá jednoduchý život.
Během zimního semestru roku 1896 potkává Albert Einstein (1879–1955) v posluchárně polytechniky ve švýcarském Curychu nadanou srbskou studentku Milevu Maričovou (1875–1948).
Důvtipná potvora
Dívka je jediná mezi jedenácti chlapci, protože tehdy ještě není příliš obvyklé, aby žena studovala na univerzitě. Na Alberta udělá dojem její inteligence.
Říká jí „důvtipná potvora“, Milevu zase fascinují Albertovy široké zájmy. Když jí Albert ale začne věnovat pozornost i jako ženě, zaskočí ji to. Potřebuje si promyslet, co dál.
Odjíždí proto do německého Heidelbergu. Při odloučení se jí ale stýská a v roce 1898 už je zase zpátky v Curychu.
Vyznání pro panenku
Einstein svoji dívku oslovuje v dopisech něžně „Milá Doxerl (jihoněmecký výraz pro panenku)“. Vyvíjí se mezi nimi silný citový vztah. „Ježto tě tak miluji a protože jsi tak daleko, že ti nemohu dát hubinku, píši ti tento dopis, abych se tě zeptala, zda mě taky miluješ.
Odpověz mi ihned. Tisíc pusinek od tvé panenky,“ svěřuje se v jednom z dopisů Mileva. Když se Albert v roce 1901 dozví, že je Mileva těhotná, plánuje svatbu. Jeho otec ale se sňatkem nesouhlasí.
Nakonec se pár vezme až 6. ledna 1903 ve švýcarském Bernu. Tehdy je Einsteinův otec už mrtvý a Albert si je jistý, že uživí tříčlennou rodinu. Přijal totiž zaměstnání ne bernském patentovém úřadě.
Trhliny v manželství
Mileva obětuje kvůli Albertovi svoji kariéru. „Výtečně se o všechno stará, dobře vaří a je stále veselá,“ říká Einstein o své ženě, která ale umí i vášnivě diskutovat o matematice.
Dodnes se vědci proto nemohou shodnout, zda neměla nějaký podíl i na Einsteinově práci. V manželství, v němž se narodí synové Hans Albert (1904–1973) a Eduard (1910–1965), se ale časem objevují trhliny.
Zvítězí láska k sestřenici
K prvním neshodám dochází v roce 1910, kdy se Albert stává univerzitním profesorem v Praze.
Veškerý čas tráví v Ústavu teoretické fyziky a na Milevu zbývá jen nevděčná role hospodyně. Nespokojená žena žárlí na jeho společenské kontakty a napětí mezi nimi roste.
Konec manželství uspíší Albertovo setkání se sestřenicí Elsou (1876–1936). Einstein se do veselé Elsy zamiluje a trvá na rozvodu, k němuž ale dojde až v roce 1919. Mileva se poté až do smrti zcela věnuje péči o duševně nemocného syna Eduarda.
