Ekvivalent jedné platební karty, neboli pět gramů mikroplastických částic – tolik má podle opakovaně se objevujícího tvrzení člověk požít, případně vdechnout, každý týden. Jak se ale ukazuje, skutečnost je opět trochu zašmodrchanější.
Zjistit, s čím se musejí vypořádat plíce průměrného Dána, si v roce 2019 dali za cíl výzkumníci z této skandinávské země.
V rámci experimentu, publikovaného v časopise Nature, umístili lidskou figurínu do třech různých bytů v Dánsku, a nechali ji „dýchat“, tedy nasávat okolní vzduch.
Drtivou většinu vdechnutých částic, kolem 90 %, tvořily kožní šupinky, zbylá procenta si mezi sebou rozdělily celulózové částice pocházející z papíru nebo bavlny a syntetické fragmenty a vlákna, mezi nimi i mikroplasty.
Hlavní autor studie, Alvise Vianello, uvedl, že podle jeho odhadu by mohla figurína vdechnout 33 000 nanogramů mikroplastů (miliardtin gramu) týdně. Při tomto tempu by vdechnutí množství odpovídající 5 g kreditní kartě trvalo asi 3 000 let.
Jak uvedl: „Upřímně řečeno, tahle věc s platební kartou nám připadá trochu jako vtip.“
Malý důvod k radosti
Možný zdroj této zavádějící informace by mohl směřovat k několik let staré zprávě Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Na základě rozsáhlé metaanalýzy došla organizace k závěru, že člověk průměrně pozře mezi 0,1 až 5 gramy mikroplastů za týden.
Z toho vyvodila a uveřejnila chytlavý titulek, že:
„Průměrný člověk by mohl pozřít průměrně 5 gramů plastů za týden, ekvivalent jedné kreditní karty.“ Podmiňovací způsob se v průběhu let vytratil a zůstala jen alarmující a dobře zapamatovatelná, zato ale zavádějící statistika.
Mikroplasty jsou skutečně všudypřítomné, a lidé je absorbují ze vzduchu, potravy i vody. I když vědci zatím nedokázali s určitostí spočítat, kolik přesně jich zkonzumujeme, množství v řádech gramů týdně považují za značně nadhodnocené.
Není se ale proč radovat, samotná váha nemusí být průkazná. Ty nejmenší, a díky své schopnosti procházet bariérami orgánů těla také nejnebezpečnější, téměř nic neváží.