Psal se rok 1935, když sovětský diktátor Josif Stalin slavnostně otevíral moskevské metro. Stavba měla symbolizovat úspěchy sovětského státu a jeho sílu.
Články v novinách oslavovaly komsomolce, kteří na stavbě dřeli, ovšem nikdo již nepřipomněl, v jakých příšerných podmínkách moskevská podzemka vznikala.
Výsledek však byl ohromující. Bohatě prosvětlené zdobné stanice plné mozaik uctívaly sovětské úderníky, kolchozníky, vojáky a samozřejmě i nejvyšší představitele státu včetně Stalina.
Stanice Komsomolskaja s nádechem barokního slohu se štuky na klenbách a arkádovými přístupy ke vlakům je zřejmě nejpracnější stavbou svého druhu na světě. Spíše než stanici metra připomíná palácovou komnatu, což dokreslují ručně malované fresky.
Velkolepost stanicím stavěným ve stylu sorely a art deca dodávají tuny mramoru a žuly.
Klasické art deco je patrné například ve stanici Majakovskaja, jejímž autorem byl architekt Alexej Duškin, a která na světové výstavě v New Yorku v roce 1939 získala cenu Grand Prix.
Materiál k výstavbě byl do Moskvy přivážen ze všech koutů Sovětského svazu, což mělo zvýraznit symbolickou jednotu země. Každopádně, moskevské metro kromě toho, že je důležitým přepravním systémem, patří mezi největší turistické atrakce ruské metropole.