Starý zákon nařizuje ženám v průběhu jejich dní: „Neopouštěj domácnost!“ Jinde ale příchod prvních měsíčků oslavují rituály. Mocná síla přírody je považována za zdroj plodnosti, ale v očích mužů má zvláštní pověst.
Pro indického učence Dauvantariho je už roku 1400 př. n. l. menstruace znakem pohlavní dospělosti. Krev v těchto dnech vyloučená je podle něj semenem ženy. V mnoha kulturách si ale s touto situací, kdy je žena snadno zranitelná, příliš nevědí rady.
Někde takovou ženou dokonce opovrhují.
„Adept má pohlížet na menstruující ženu s úctou a bázní, neboť je živoucím ztělesněním Kálí, nadsmyslové moci, menstruační krev je božskou trestí a pravou krví života, obdařenou nadpřirozenými vlastnostmi“, líčí indický spis Kaulatantra (asi 8. stol. n.
l.), zahrnující každodenní život i mystické otázky. Dodává ještě, že jde o alchymistický elixír mládí působící proti všem jedům.
Očištění a afrodiziakum
Podle Hippokrata (460 př. n. l. – 377 př. n. l.), zakladatele medicíny, byla menstruace čistícím procesem. Domníval se totiž, že žena získává při trávení více tekutiny než muž, tudíž jí má přebytek. Zbaví-li se jí, nedojde k přeplnění krve a následnému zahřátí svalů.
Ve středověké Evropě se šířil názor: „Jde o posvátnou krev s léčivou mocí.“ Lékaři ji zkoušeli podávat nemocným leprou. Zda tento „lék“ byl skutečně účinný, ovšem není známo. Každopádně měl magickou pověst, protože ještě o několik století později francouzský král Ludvík XIV. (1638 –1715) věřil, že posílí jeho milostné schopnosti.
Ochraňujte mne před duchy
Menstruující žena byla považována za oslabenou, většinou proto nemusela plnit náboženské povinnosti. Nejpřísnější v tomto směru byli Židé, kteří už od dob Starého zákona nedovolovali svým ženám účastnit se bohoslužeb.
O poznání tolerantnější byli křesťané. Nikdy nepřikládali menstruaci příliš velký význam, proto křesťanské ženy na mších nechyběly. V některých zemích a národech ale byla pravidla velice přísná. Například na ostrově Bali musely ženy nosit speciální šaty, které nesměly být pohromadě s ostatním oblečením.
Bylo jim zapovězeno dělat jakékoli domácí práce včetně vaření a přítomnosti v kuchyni. Naprostý zákaz platil pro návštěvy náboženských svatostánků. Proč? Démoni prý touží po menstruační krvi, která má neobvyklou sílu.
Ženu je proto nutné chránit, jinak ji seberou zlí duchové.
Vyřazující cejch
Židovské ženy byly pokládány v těchto dnech za nečisté. Někde dokonce musely být označeny nejrůznějšími znameními. Například africké ženy z původních domorodých kmenů. Hotentotky si malovaly červené brýle, Volofky zase nosily pestrý šátek složený do trojúhelníku a zavázaný přes prsa.
Situaci žen značně komplikovalo i to, že ještě v 19. století neexistovaly dámské spodní kalhotky, snad s výjimkou francouzského královského dvora. Ve viktoriánské Anglii z těchto důvodů vznikla norma, že dámy musí sedět s koleny pevně přitisknutými k sobě.
Ženy ve dnech měsíčků raději nechodily ven, protože samozřejmě nechtěly riskovat velmi nepříjemnou situaci. Teprve 2. polovina 19. století přinesla novou módu spodního prádla a ženám potřebný komfort.
