Velký zájem stále vyvolává otázka Hitlerova nejen duševního zdraví. Lidé se totiž zdráhají věřit tomu, že člověk, který je zcela v pořádku, by se mohl dopustit tak strašných činů. Jak na tom nejznámější diktátor tedy byl?
1. Duševní zdraví: Byl psychopat?
O tom, zda je Adolf Hitler (1889–1945) psychopat, se dodnes vedou spory. Jisté známky vyšinutí jsou u něj pochopitelně k nalezení. Celkem bezpochyby vykazuje narcistické rysy, jak je patrno z jeho samolibě znějících veřejných proslovů.
Poměrně s jistotou lze z jeho chování určit, že minimálně v určitou životní fázi jej sužují paranoidní představy a dělá si obavy o vlastní bezpečí a zdraví.
Trpí panickým strachem z rakoviny a z toho důvodu zásadně nikdy nekouří a rovněž zakazuje kouřit všem, kteří se zrovna nacházejí v jeho okolí.
Ačkoli si psychiatři a psychologové dodnes nejsou stoprocentně jistí, vesměs se shodují, že ačkoli u Adolfa Hitlera spatřují jisté abnormální rysy, většina jeho osobnosti funguje poměrně normálně.
Spíše než o duševní nemoci tedy můžeme hovořit o poruše osobnosti, což v praxi znamená, že se vůdce s největší pravděpodobností se svými sklony již narodil.
2. Úchylky: Vzrušovaly ho výkaly?
O jeho problematickém vztahu k ženám se hovoří jako o jednom z důvodů, proč si později Adolf Hitler vybije svou frustraci na celém světě. Co je na tom pravdy? Začněme tím, co je prokazatelné. Hitler si dlouhodobě vybírá výrazně mladší partnerky.
Všechny, včetně německé herečky Evy Braun (1912–1945) a jeho neteře, Němky Geli Raubal (1908–1931), od něj dělí více než 20 let. Ke všem se chová opatrovnicky, jako by byl spíše jejich otec než milenec.
Kromě toho se traduje, že Hitlerův sexuální apetit není úplně standardní. Něco málo prozradí sama Eva své sestře a kamarádkám. Adolf se prý rád nechává od žen bít a kopat. Podle dalších zpráv si údajně diktátor užívá, když na něj ženy vykonávají potřebu.
Spolehlivý důkaz, že tyto úchylky měl, však neexistuje. Jisté ale je, že celkově u žen moc úspěšný není.
3. Deformované genitálie: Měl jen jedno varle?
Hitlerův neúspěch u žen má možná co do činění s tím, že jeho sexuální život údajně provázejí obtíže. Ty jsou způsobeny vrozenými vadami intimních partií. Podle všeho trpí Hitler rozštěpem močové trubice.
To v praxi znamená, že jeho močová trubice neústí na špičce přirození jako obvykle, ale na libovolném náhodném místě na těle penisu.
Taková vada se dnes dá poměrně dobře spravit plastickou operací, tehdy však představovala problém nejen v sexuálním životě, ale také zdravotní komplikaci. Člověk trpící touto poruchou je totiž mnohem náchylnější k zánětům močového ústrojí.
Kromě toho se o Hitlerovi také říká, že má jen jedno varle. Podle jedné teorie se bez něj již narodil, podle druhé o něj přijde v důsledku zranění v první světové válce.
A aby toho se sexuálními nedostatky nebylo málo, mají někteří historici za to, že Hitler trpí syfilidou. Tou se prý nakazí ve Vídni, když jako mladý navštěvuje s kamarádem vykřičenou čtvrť.
Eva Braun také jednou prozradí, že lékař musí jejímu partnerovi pravidelně píchat injekce s testosteronem a ani tak to s jeho potencí není nijak slavné.
Neexistuje však žádný lékařský záznam, který by tyto zdravotní neduhy dokládal – všechny lékařské zprávy se po válce záhadně ztratí. Je tedy možné, že tyto informace po válce šíří ruští vojáci, aby Hitlera zdiskreditovali.
4. Hitlerovo trávení: Byl vegetarián kvůli plynatosti!
Hitler je často popisován jako velký milovník zvířat a všeobecně se o něm ví, že je vegetarián. Málokdo však tuší, že to není kvůli soucitu se zvířaty, ale kvůli vrozené vadě zažívání. Sužují jej velké křeče a také nadměrná plynatost.
A tak přestane jíst maso, protože se domnívá, že právě to mu způsobuje potíže. I nadále však konzumuje například velké množství fazolí, a tak není divu, že mu jeho dráždivá střeva nedají pokoj.
Jeho osobní lékař mu na tuto obtíž předepisuje lék Mutaflor, který se vyrábí z bakterií zdravých vojáků, jejichž střevní mikroflóra je v pořádku. Jak se tato kultura získává? Z jejich výkalů. Nejspíš tak nepřekvapí, že na zdraví nemá tato léčba valný efekt.
S konzumací jídla se pak pojí další problém, který Hitlera velmi trápí. Protože má potíže s chrupem, zbytky potravy mu neustále ulpívají na zubech, a proto mu nepříjemně páchne z úst.
5. Válečná zranění: V první světové válce Hitler dočasně oslepl!
Když Adolf Hitler na frontě v první světové válce plní funkci kurýra mezi zákopy, doslova přežije vlastní smrt. Na zákop, ve kterém se právě nachází, totiž dopadne granát.
Zatímco všichni jeho spolubojovníci přijdou o život, Hitler vyvázne s mnoha zraněními, z nichž nejzávažnější je roztříštěná lebka. V lazaretu se sice poměrně rychle zotaví a vrátí se do boje, je však možné, že úraz hlavy mohl částečně poškodit jeho mozek.
To u něj mohlo vést ke změně osobnosti k horšímu. Vzhledem k tomu, že tehdejší vyšetřovací metody jsou dost omezené, se však již nikdy nedovíme, zda je to pravda. Před koncem války skončí Hitler na nemocničním lůžku podruhé.
U belgického městečka Ypere je totiž otráven jedovatým plynem, kterému se poté začne říkat yperit. Tato otrava způsobí budoucímu německému kancléři dočasné oslepnutí.
6. Smrt diktátora: Zemřel Hitler skutečně v bunkru?
Všeobecně přijímaným faktem je, že Hitler spáchá sebevraždu na konci války v berlínském bunkru spolu se svojí manželkou Evou Braun. Nechtějí být vystaveni ostudě, nebo dokonce veřejnému lynči. Jejich těla jsou podle předchozích pokynů spálena.
Nebo to bylo jinak? Podle jedné z teorií na místě umírají dvojníci páru, který zatím prchá do Jižní Ameriky a usadí se natrvalo v Argentině. Eva Braun porodí Hitlerovi několik dětí, má ale dost jeho stále temnějších nálad, a tak jej po čase i s potomky opouští.
Adolf Hitler dožívá sám a ke stáru jej sužuje Parkinsonova choroba. Po mrtvici je paralyzován a nachází se ve zvláštním stavu mezi bdělostí a bezvědomím, ve kterém blouzní.
V nočních můrách k němu mlčky přicházejí mrtví, kteří zahynuli během druhé světové války, a on se jich bojí. Jeden záchvat hrůzy mu nakonec zastaví srdce.
