Skleněný talíř ze čtvrtého století archeologové objevili při vykopávkách ve starověkém městě Cástulo ve španělské Andalusii, nedaleko současného města Linares. Město bylo v období pozdního starověku centrem Iberského poloostrova.

Jeho sláva vrcholila v období druhé punské války mezi Kartaginci a Římany (218 až 201 před naším letopočtem).

Nalezený talíř se nazývá paténa a používal se k náboženským účelům při obřadech. Vzácný artefakt měl kruhový obvod o průměru 22 centimetrů. Archeologům se podařilo najít a složit 81 procent úlomků.

Zbytky talíře badatelé objevili při průzkumu starověké církevní stavby, která pochází z druhé poloviny 4. století. Ranný křesťanský chrám sloužil věřícím zhruba sto let a pak byl ponechán svému osudu.

Skleněná církevní relikvie je významná především díky velmi dobře zachovanému leptu. Jedná se o jedno z nejstarších vyobrazení Ježíše, který je zde znázorněn jako bezvousý mladík. Má krátké kudrnaté vlasy a je oděn v tóze. V jedné ruce drží Bibli a v druhé kříž, jako symbol vzkříšení.

Říman nebo Evropan?

Vedle něj stojí po každé straně dvě postavy. S největší pravděpodobností se jedná o apoštoly Petra a Pavla. Všechny tří postavy mají kolem hlav svatozář. Okraje leptu lemují dvě palmy, které v křesťanství symbolizují nesmrtelnost a věčný život na nebesích.

Talíř je v současné době uložen v archeologickém muzeu v Linares. Je však otázka, nakolik je Ježíšův portrét ve skleněném leptu věrný realitě.

Kristus byl v době jeho rytí, už čtyři sta let po smrti a dnes je velmi těžké určit, kde středověký umělec bral při rytí podobizny inspiraci.

Z nejstarších textů Bible se nám žádný popis podoby zakladatele Křesťanství nezachoval. Ježíš začal být ve větší míře znázorňován až ve středověku, jako sympatický muž s dlouhými kaštanovými vlasy po ramena, plnovousem a andělsky světlou pletí.

Středověcí malíři zkrátka jeho vzhled přiblížili a upravili dobovému vkusu. Ježíš měl být jedním “z nich.“

Lenka Kašparová