Počátkem léta se připraví půda pod stromem a posype se bílým vápencovým práškem. V červenci a v srpnu se poprvé nařízne kůra, míza odkapává a zároveň tuhne. Následuje sběr, čištění, třídění a cesta do prodeje nebo k dalšímu zpracování. A takto se to dělá už odnepaměti.
Látka s poněkud zvláštním názvem masticha je pryskyřice, která se získává ze stálezeleného stromu či keře jménem řečík lentišek (Pistacia lentiscus).
I když jde o dřevinu, rostoucí na různých místech Středomoří, cíleně se pěstuje na řeckém ostrově Chios. Masticha je proto známá také jako slzy Chiosu, protože má podobu průhledných kapek, které ztuhnou na vzduchu a slunci.
Pryskyřice má světle žlutou barvu a tvrdou konzistenci. Při žvýkání změkne a promění se v bílou neprůhlednou žvýkačku. Ta má zpočátku hořkou chuť, ale brzy se změní na osvěžují příchuť podobnou borovici a cedru a také tak voní.
Sultánův poklad
Může se pochlubit dlouhou historií využití v různých oblastech lidské činnosti. Je zmíněná už v Bibli, kde se používala jako vykuřovadlo a lék.
V antice ji doporučují slavní lékaři jako Hippokratés (asi 460-370 př.n.l.), Pedanius Dioscorides (cca 40-90) nebo Galén (129-216) jako lék proti zažívacím potížím, nachlazení i jako účinný prostředek pro osvěžení dechu.
Tato neobyčejná pryskyřice se přidává spolu s medem, pepřem, vavřínem, šafránem a datlovými semínky do kořeněného vína zvaného conditum paradoxum v antickém Římě a Byzantské říši.
A právě během byzantské éry se obchod s mastichou stane císařským monopolem. Také v Osmanské říši si sultán vybíral tu nejlepší mastichu pro sebe a svůj harém.
Jedině po žebříku!
Během masakru na Chiosu v roce 1822 ušetří turecký panovník obyvatele oblasti Mastichochoria, kteří pak pro něj i jeho harém zajišťují dodávku této zázračné hmoty.
Za krádež mastichy byl viník na příkaz sultána popraven, protože je tehdy tak ceněná, že se její cena rovná hodnotě zlata. Místa, kde se ze sklizené pryskyřice vyrábí masticha, jsou v této době obehnána vysokými zdmi a připomínají pevnost.
Postrádají dveře na úrovni ulice a vstoupit se do nich dá pouze po žebřících, aby byla vzácná míza chráněna před nájezdníky. Ale ani dnes se na tento úžasný dar přírody nezapomíná.
Využívá se v potravinářském průmyslu, kde je součástí některých likérů, cukrovinek, pečiva, zmrzliny, čokolády, sýrů i dalších produktů.
Chutná, voní, léčí
Masticha nachází své uplatnění také v kosmetice do mýdel, tělových olejů a mlék, používá se rovněž při výrobě parfémů.
Má také řadu potenciálních zdravotních účinků, které jsou podloženy vědeckými studiemi. Podle nich dokáže absorbovat cholesterol, podílet se na snížení krevního tlaku, redukuje zubní plak a usmrcuje bakterie, způsobující žaludeční vředy.
Její různé složky, jako jsou terpeny, flavonoidy, fenoly a éterické oleje mají protizánětlivý, antioxidační i protinádorový potenciál a imunomodulační účinky. Právě některé z nich jsou zodpovědné za charakteristickou chuť a vůni mastichy.
V Evropské unii je produkci mastichy na Chiosu uděleno chráněné označení původu.
