„Vare, Vare, vrať mi mé legie,“ volá zoufale císař Octavianus Augustus, když do Říma dorazí zprávy o kruté porážce římských legií v Teutoburském lese roku 9 n. l. Bije přitom hlavou o zeď. „Roztrhl si roucho a hluboce truchlil.

Po několik měsíců si neholil vlasy a nestříhal vousy,“ líčí císařův stav historik Suetonius.

Krutý debakl přiměje císaře Octaviana Augusta (63 př. n. l. ‒14 n. l.) změnit své plány na vybudování severní hranice Římské říše až na řece Labi. Pochopí, že Germáni se podmanit prostě nenechají.

Od bitvy v Teutoburském lese uplyne šest let, když na stejné místo dorazí římský vojevůdce Germanicus (15 př. n. l.–19 n. l.). Je zde na příkaz nového císaře Tiberia (42 př. n. l.–37 n. l.) a má se pokusit Germánům znovu srazit hřebínek.

Získá dva orly

„Uprostřed planiny ležely kosti,“ líčí bojiště historik Tacitus (asi 55–asi 115) „Na kmenech stromů visely přibité lebky. V blízkých hájích byly kamenné oltáře, na nichž byli obětováni tribuni a setníci.

A ti, kdo přežili, vyprávěli, že na tomto místě padli legáti, tam byli vyrváni orlové a kolik bylo smrtících kůlů a které jámy byly kopány pro zajatce.“ „Pohřběte ostatky našich bojovníků,“ přikáže Germanicus.

Kosti vybělené sluncem se tak konečně dočkají důstojného odpočinku. Římský vojevůdce touží pomstít Varovu porážku a najít ztracené orly (zástavy) tří legií. V bojích s Arminiem dva z nich opravdu získá zpět.

Přes dílčí úspěchy je však v roce 16 z Germánie odvolán. I císař Tiberius totiž dojde k závěru, že další výboje ve zdejších končinách postrádají smysl.

Země vydá důkazy

Dlouho nebylo jasné, kde přesně se Teutoburský les nacházel.

Na konci 19. století přichází německý historik Theodor Mommsen (1817–1903) s teorií, že se bitva odehrála v pohoří Wiehen u hory Kalkriese, ležící asi 12 kilometrů od Osnabrücku (ve spolkové zemi Dolní Sasko).

Všimne si totiž, že lidé z blízkého okolo zde nasbírali řadu římských mincí. Nedokáže ale zjistit přesná místa nálezů, a proto odborníci jeho názor odmítnou.

Znovu však o něm začínají uvažovat v roce 1987, kdy britský amatérský archeolog Tony Clunna (1946–2014) při zkoumání hory Kalkriese narazí na mince.

Vědci zahájí vykopávky v této oblasti a odhalí pás s pozůstatky bitvy, dlouhý 25 kilometrů a široký 2 kilometry. Kromě mincí se jim podaří odkrýt i lidské ostatky. Jako nejpravděpodobnější dějiště bitvy v Teutoburském lese se tak dnes označuje právě Kalkriese.