Existuje jen málo lidí, kteří se bez šlechtického původu nebo sportovního úspěchu zapsali už jako mladí nesmazatelně do dějin. Terry Fox, mladík z kanadského Winnipegu, to ale dokázal.

I když už dlouhých třicet let není mezi námi, příběh jeho neuvěřitelné vůle a především jeho odkaz žije dodnes.

Terry Fox byl nadšený sportovec, ale jak to někdy bývá, neměl příliš talentu. Ve čtrnácti odehrál ve školním basketbalovém týmu za sezonu jedinou minutu, v šestnácti už se ale dostal do základní sestavy a v sedmnácti byl nejlepším hráčem.

To vše díky neuvěřitelnému odhodlání a píli. Dokonce to vypadalo, že by si mohl v regionálních soutěžích udělat slušnou kariéru.

S PROTÉZOU CHCE PŘEBĚHNOUT KANADU

Jenže osud často chystá kruté rány. Při jednom rutinním vyšetření Terrymu diagnostikovali rakovinu kostí. Přišel o polovinu pravé nohy až nad koleno. V osmnácti letech. Jiného člověka by to zlomilo. Terryho nikoliv.

Hraje úspěšně basketbal vozíčkářů a dokonce se s neforemnou protézou pustí do běhu. Zároveň však přemítá, jak může pomoci dalším lidem postiženým rakovinou.

Plán, se kterým přijde, je neuvěřitelný. Rozhodne se proběhnout napříč celou Kanadou a vybírat od lidí peníze na výzkum rakoviny. Denní porci kilometrů si stanoví na 42, což je délka maratonu. Bez jediného dne odpočinku, na cestě, která má trvat sedm měsíců.

Neurčil si ale s podlomeným zdravím nesplnitelný úkol? Po fyzické stránce nikoliv, aspoň tak se domnívá. V rámci přípravy naběhal prý s protézou přes pět tisíc kilometrů. Ale jeho záměru se v úvodu cesty vůbec nedaří, lidé nejsou příliš ochotní přispívat. Terry dokonce přemítá, že svůj běh vzdá.

Průlom přijde ve třetině cesty, když se dostane do Montrealu. Tam se s jeho vizí seznámí ředitel hotelu Four Seasons Isadore Sharp, kterému zemřel syn na podobnou diagnózu.

Terrymu slíbí dva dolary za každou uběhnutou míli a přesvědčí 999 dalších magnátů, aby udělali totéž.

V OTTAWĚ JE Z NĚJ NÁRODNÍ HVĚZDA

V hlavním městě Kanady už Terryho vítá nadšený dav. Provede slavnostní výkop utkání amerického fotbalu, kde mu tleská 16 tisíc lidí. Setká se s jedním z nejlepších hráčů NHL Darylem Sittlerem a dostane od něj šek na 25 tisíc dolarů.

Tou dobou už si ale jeho brutální tempo začne vybírat daň. Má zdravotní problémy, drtí ho vyčerpání, ale za žádnou cenu nechce zastavit. Až nedaleko Thunder Bay v Ontariu, po 143 dnech na cestě, ho záchvaty kašle donutí nechat se převézt do nemocnice.

Druhého dne oznamuje celé Kanadě šokující zprávu. Rakovina se mu rozšířila do plic. Chce se vyléčit a maraton dokončit později, ale tento svůj slib už nikdy nebude moci splnit. O devět měsíců později ve 22 letech umírá.

VZDAJÍ MU POCTU PO CELÉM SVĚTĚ

Úcta, kterou Kanada pociťuje dodnes k Terrymu Foxovi, je obrovská. Ještě před svou smrtí byl zvolen kanadským sportovcem roku a obdržel nejvyšší kanadské státní vyznamenání.

Po jeho smrti  guvernér Kanady nařídil spustit vlajky v celé zemi na půl žerdi. Taková pocta se obvykle prokazuje pouze státníkům.

Lidé z celé Kanady zahrnuli společnost na výzkum rakoviny takovými dary, že původní Terryho cíl – jeden milion dolarů – bohatě překonali. A po celém světě se dodnes koná charitativní běh Terryho Foxe, zaměřený právě na boj s rakovinou.

Odkaz mladého hocha, jemuž násilně přervala život snad nejzákeřnější známá nemoc, a který se přesto odmítl smířit s porážkou a až do samého konce se nikdy nevzdal naděje, dodnes inspiruje desetitisíce lidí.