Naprosto obyčejné číslo. Co o něm víme?

Většina z nás jen to, že v číselné posloupnosti zaujímá pozici mezi čísly 136 a 138, že je to v pořadí 33. prvočíslo, a možná že jeho zápis v binární soustavě má formát 10001001. Záhadné číslo 137 však nedá spát celé řadě fyziků, a to již po dlouhé desítky let.

Píše se rok 1958 a v jednom z pokojů nemocnice Rotkreuz ve švýcarském Curychu na lůžku s rakovinou slinivky břišní bojuje významný teoretický fyzik Wolfgang Pauli (1900–1958). Jednoho dne za ním na návštěvu přichází jeho asistent Charles Enz (*1925).

Když fyzik přijde k sobě, dotáže se ho na číslo pokoje, ve kterém leží. „137,“ zazní odpověď. „Odtud se již živý nedostanu,“ reaguje smířeně. A má pravdu – ve stejném pokoji 15. prosince toho roku vydechuje naposledy. Co držitele Nobelovy ceny za fyziku na onom čísle tolik vyděsilo?

Zrod všeho bytí

Jde o jedno ze základních čísel, která popisují svět, ve kterém žijeme.

Ve standardním modelu, který moderní částicová fyzika používá, se například vedle hodnoty rychlosti světla či gravitační konstanty řadí i takzvaná konstanta jemné struktury, která charakterizuje sílu elektromagnetické interakce.

Podle provedených měření její hodnota odpovídá přibližně 1/137, fyzice se však pro ni od roku 1916, kdy konstantu do Bohrova modelu atomu zavedl německý teoretický fyzik Arnold Sommerfeld (1868–1951), doposud nepodařilo přijít s teoretickým vysvětlením!

Čím dál víc otázek

To ovšem není jediný případ, kde se ona záhadná 137 ve spojitosti s kosmem vyskytuje – podle standardního kosmického modelu velkého třesku (Model ΛCDM) má náš vesmír vzniknout před 13,7 miliardy let. Jde o pouhou náhodu?

Jedním z vědců, kteří tajemství čísla 137 touží rozlousknout, je právě Wolfgang Pauli, který se v zoufalosti z chybějícího vysvětlení dokonce obrátí na numerologii a studium židovské mystiky zvané kabala.

Tím však ve své hlavě vyvolá více otázek než odpovědí – jak brzy zjistí, samotné slovo kabala se dá v hebrejštině vyjádřit číselnou hodnotou 137!

Ptej se Boha

Naváže spolupráci s psychologem Carlem Gustavem Jungem (1875–1961) a vysvětlení začne hledat ve snech, avšak také marně.

Společně tedy zavedou pojem synchronicita, pomocí kterého se pokoušejí popsat, že některé jevy se nedají vysvětlit jinak než náhodou a proč k nim může docházet na různých místech současně. Posedlost záhadným číslem prostupuje celý Pauliho život.

Během jedné jeho přednášky na Princetonské univerzitě v New Jersey studenti údajně vznesou dotaz, na co by se zeptal Boha, kdyby zemřel. „Proč právě 1/137?“ odpoví s jiskrou v očích.

Pauli ale není jediný velikán fyzikálního světa, který mystériu čísla 137 propadne.

Běh na dlouhou trať

Záhady s ním spojené nedají spát ani americkému teoretickému fyzikovi Richardu Feynmanovi (1918–1988), který konstantu jemné struktury označí za jednu z největších a nejkrásnějších záhad fyziky – magické číslo, ke kterému jsme došli a kterému nerozumíme. „Víme, jaké experimentální tanečky musíme absolvovat, abychom to číslo s velkou přesností naměřili,“ píše ve své knize Neobyčejná teorie světla a látky (1985).

„Nevíme však, k jakému tanci přinutit své počítače, aby toto číslo vyplivly, aniž bychom ho nějak nepozorovaně sami do výpočtu vložili,“ dodává.

I přes veškerou genialitu a odborné znalosti se žádnému z vědců odpovědi na otázky spojené s číslem 137 doposud najít nepodařilo.