Myslíte si, že Mekkou všech hazardních hráčů je Las Vegas? Zapomeňte. Titul největšího světového centra hazardu již několik let pevně drží ve svých rukou jiné město. Seznamte se s Macaem, které má pětkrát vyšší příjmy z hazardních her než americké Las Vegas.

Tuto zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky najdete u ústí Perlové řeky do Jihočínského moře. I když se teď město hřeje na výsluní, jeho začátky nejsou vůbec snadné. Již od 3. století před naším letopočtem je Macao součástí Číny.

Jeho dnešní podobu, respektive podobu historického centra, ale mají na svědomí Portugalci. Ti si v 16. století vybírají přístavní město v blízkosti řeky proslulé svým perlovým průmyslem jako ideální zastávku za obchodem.

Díky úplatkům získávají od místních úředníků v roce 1553 právo tady kotvit a obchodovat. Následně si zde zakládají trvalou osadu, ze které od roku 1557 platí pravidelný roční nájem téměř 19 kilogramů stříbra.

Největší křesťanský kostel

Centrum města se pomalu, ale jistě začíná pod portugalským vlivem utvářet do dnešní podoby. Jezuité zde postaví v roce 1602 největší křesťanský kostel v Asii, kostel sv. Pavla.

Po devastujícím požáru v roce 1835 z něho zůstane pouze impozantní průčelí na vrcholku strmého schodiště, které se stane společně s koloniální pevností Fortaleza do Monte (postavena byla mezi lety 1617–1626) patrně nejznámější turistickou atrakcí historického centra.

Formují se malebné uličky, jejichž názvy jsou vytvořeny z azulejos, modrobílých kachliček, kterými je známý například portugalský Lisabon. V 17. století žije v Macau 2 000 Portugalců a 20 000 Číňanů, kterým slouží na 5 000 otroků.

Jen využijí situace

Opravdovou kontrolu nad pomyslnou branou k Perlové řece Portugalci získávají až o téměř tři století později. V roce 1839 totiž vypuká 1. opiová válka mezi čínskou mandžuskou dynastií Čching a Velkou Británií.

Přestože vládci Číny do konfliktu nasadí téměř 100 000 mužů (Británie asi 20 000 vojáků), jdou od jedné porážky ke druhé.

Nakonec po třech letech válčení ztratí dynastie Čching zhruba 20 000 mužů (Britové hlásí pouhých 500 mrtvých či raněných) a je nucena přistoupit na mírovou dohodu.

Oslabení dynastie Čching, neschopné se nijak bránit a bojovat s další evropskou mocností, využívají Portugalci a zmocňují se nejen samotného Macaa, ale i přilehlých ostrovů Taipa a Coloane.

V roce 1887 nakonec portugalská vláda donutí dynastii Čching podepsat čínsko-portugalskou smlouvu, která oficiálně stvrzuje, že Portugalsko bude spravovat Macao a přilehlé oblasti. Začíná tak více než století portugalské okupace.

Ze študáka milionář

Píše se rok 1942. Zatímco svět se zmítá v bouři 2. světové války, Japonsko u portugalského Macaa částečně respektuje jeho neutralitu.

V té době sem přijíždí Stanley Ho (*1921), kterému se až o mnoho let později začne přezdívat Král hazardu nebo Otec gamblingu. Kvůli válce musí přerušit studium na univerzitě v Hongkongu.

V Macau získává kancelářskou práci ve firmě zaměřené na import a export. To, čím si ale skutečně vydělává, je pašování luxusního zboží přes čínské hranice v průběhu celé války. I když do Macaa přijede s pouhými deseti dolary, do roka se z něj stane milionář.

O téměř 20 let později, v roce 1961, se Ho společně s partnery zapojí do výběrového řízení, ve kterém nejde o nic menšího než o monopol na hazard v celém městě.

Stínový vládce Macaa

Toto výběrové řízení Hoova společnost nakonec vyhraje a získá monopol na provoz hazardních her v Macau, a to až do roku 1986 (licence je následně prodloužena o 15 let, do konce roku 2001).

Stanley Ho tak se rozhodne udělat něco nemyslitelného – sesadit americké Las Vegas z pozice největšího světového centra hazardu. Z malého, zanedbaného městečka se tak pomalu, ale jistě stává supermoderní velkoměsto.

Začíná se rozvíjet veřejná doprava včetně lodní i vrtulníkové přepravy přímo z hongkongského letiště. Luxusní hotely i další kasina tady rostou jako houby po dešti a do města proudí davy turistů.

Jen tak letmo projdou historické centrum, ale cíl jejich návštěvy je vždy jedno z macajských kasin. Není divu. Macao je totiž jediným městem v celé Číně, kde je hazard naprosto legální a zároveň i dostupný široké veřejnosti.

V roce 1987 po dlouhé snaze čínské vlády dojde k podpisu prohlášení, díky kterému Čína 20. prosince 1999 obnoví svou suverenitu nad Macaem.

Ovšem stejně jako v případě Hongkongu a Tchaj-wanu, i zde platí politika Jedna země, dva systémy neboli zatímco ve zbytku Číny vládne socialismus, zdejší ekonomika se řídí kapitalistickými pravidly.

Změna „vlastníka“ tak Macau příliš neublíží v jeho už tak dobře nastartovaném rozvoji a byznys Sandyho Hoa jen kvete. Pak ale přichází konec roku 2001, kdy vyprší licence, kterou Ho drží dlouhých 39 let!

Konec Monopolu

Od prvního lednového dne roku 2002 je tak byznys rozdroben a o licenci na provoz vlastního kasina se může ucházet prakticky kdokoliv včetně takových gigantů, jako Las Vegas Sands, který vlastní Sheldon Adelson (*1933).

Tato společnost zde také v roce 2007 otevře největší kasino v Macau, The Venetian Macao, kde na 51 000 m2 najdete 3 400 výherních automatů a 800 hráčských stolů.

Příliv nových investorů rychle vystřelí asijské centrum hazardu mezi přední světové metropole žijící z příjmů z kasin. Macao je navíc velmi rychle nechává za sebou.

Přeskakuje Monte Carlo a nakonec i samotné Las Vegas, které odsune na druhou příčku v žebříčku měst zprostředkovávajících zábavu náruživým gamblerům. Čisté příjmy jsou zde dnes dokonce již pětkrát vyšší než ve „městě hříchu“ v Nevadě.

I když minulý rok hlásili macajští provozovatelé poklesy zisků (důvodem je pokles zájmu bohatých Číňanů o hazard), odborníci se shodují, že hazardní sezona v Macau ještě zdaleka není u konce.