„Víte-li, že budu carem?“ provokuje v prvních letech 17. století mladý mnich Grigorij Otrepjev v moskevském Čudovském klášteře. Někteří se mu smějí, jiní o něm říkají, že je drzý žvanil.

Mladík ale čte ruské letopisy a připravuje se na svoji budoucí vznešenou roli. Sen vládnout ruské říši se mu nakonec na krátkou dobu splní.

Grigorij Otrepjev (1580–1606) je chudý bojarský syn (bojaři jsou ruští šlechtici), který podle ruského historika Nikolaje Michailoviče Karamazina (1766–1826) „uměl čísti i psáti, projevoval mnoho rozumu, ale málo rozvážlivosti.

Rozmrzen svým nízkým stavem, rozhodl se hledati radosti bezstarostné zahálky v povolání mnicha.“ V klášteře se přátelí s patriarchou Iovem, se kterým jezdí často k carskému dvoru. Přepych, který tam vidí, ho fascinuje.

„Mít tuhle nádheru každý den, to by byl život,“ říká si a přemýšlí, jak toho dosáhnout. Nahraje mu k tomu podivná smrt careviče Dimitrije (1582–1591), kolem které panuje spousta nejasností.

Grigorij Otrepjev se jich chytá a příběh o Dimitrijovi dostane díky němu další pokračování.

První se nachytá kníže

Je počátek roku 1604, když mnich Otrepjev vstupuje v Polsku do služeb knížete Adama Wiśniowieckého. „Musím vám sdělit tajemství,“ říká knížeti jednoho dne.

„Jsem synem ruského cara Ivana a před mnoha lety jsem utekl svým vrahům a ukryl se za zdmi kláštera.“ Kníže pozorně naslouchá jeho vyprávění. „Mohlo by na tom něco být,“ přemítá o Grigorijových slovech.

„Odvezu vás k našemu polskému královskému dvoru do Krakova,“ odpovídá mladému podvodníkovi.V Krakově mládence přijímá nejprve papežský nuncius Rangoni a později i polský král Zikmund III. Vasa (1566–1632).

„Přejdu ke katolické víře,“ slibuje Grigorij Rangonimu. „Jenom ale v případě, že mi pomůžete získat zpět to, co mi právem náleží – ruský carský trůn,“ dodává jedním dechem. I král Zikmund uvěří barvitému vyprávění podvodníka.

Když ho ale falešný Dimitrij požádá o podporu, odmítne. „To by znamenalo válku s Ruskem a něco takového nechci riskovat. Nebudu ale bránit nikomu, kdo bude mít odvahu táhnout s vámi do Moskvy,“ říká mu během audience.

Jak se zbavit dluhů?

Není problém najít lidi, kteří jsou ochotni vydat se s falešným carevičem na válečnou výpravu. Svoji příležitost vycítí hlavně polský šlechtic Jerzy Mniszech (asi 1548–1613). Má dluhy všude, kam se podívá, a tohle je šance, jak se jich zbavit.

„Pomohu vám dobýt zpět trůn, o který vás připravili. A navíc mám krásnou dceru Marinu. Byla by pro vás dobrou nevěstou,“ nabízí Mniszech Otrepjevovi. Brzy už probíhají zásnuby Grigorije s Marinou Mniszechovou (asi 1588–1614).

„Po nástupu na trůn vám vyplatím milion zlatých a dám vám velká území v Rusku: Smolenské a Severské knížectví a města Novgorod a Pskov,“ ujišťuje budoucího tchána velkomyslně Otrepjev. Mniszech si mne ruce, jak mu jeho plán vychází.

Hned najímá 1600 žoldnéřů, se kterými v srpnu 1604 oba muži vyrážejí na východ, do Moskvy. Řada lidí je vítá a klaní se jim. Uvěří jeho historce, že se mu v roce 1591 podařilo uniknout svým katům, uvěří do posledního písmene.

„Pryč s tím povýšencem a samozvancem, co ukradl trůn,“ prohlašují jednohlasně o Borisi Godunovovi (asi 1551–1605), který vládne Rusku. Najednou jim na něm vadí, že nemá dostatečně vznešený původ.

Že by se matka spletla?

„Zastavte toho zločince!“ rozkazuje v té době Godunov v Moskvě. Proti Grigorijově výpravě vysílá své vojáky. Bohužel ho ale zradí velitel vlastního vojska, kníže Basmanov, který hbitě přechází na Otrepjevovu stranu. Godunov má svoje dny sečtené.

Po nemoci umírá v dubnu 1605 a na carský trůn nastupuje jeho syn Fjodor II. Moc dlouho se ale na něm neohřeje, protože už po několika týdnech ho rozzuření bojaři uvězní a nechají uškrtit.

Dimitrij, později historiky označovaný jako Lžidimitrij I., konečně může slavnostně vjet do Moskvy. Z kláštera dokonce přichází Marfa, vdova po Ivanovi Hrozném. „Je to skutečně můj syn,“ potvrzuje údajně, že Dimitrij je tím pravým vládcem Ruska.

21. července 1605 je podvodník ve Spasském chrámu v Moskvě slavnostně korunován.

Rusové se nestačí divit

Už po své korunovaci ale Otrepjev začíná dělat chyby. Místo aby si přizval k vládě moskevské bojary, dává přednost Polákům, kteří v zemi k nelibosti domácích dostávají jednu funkci za druhou.

Dalším krokem, který novému carovi Rusové neprominou, je svatba s Marinou Mniszechovou. Lidé jí kvůli její katolické víře neřeknou jinak než „kacířská děvka“. Netrvá dlouho a bojarům dochází s Otrepjevem trpělivost.

Pod vedením knížete Vasilije Šujského (1552–1612) v květnu 1606 vtrhnou do Kremlu. „Pomoc, spas se, kdo můžeš!“ volá falešný Dimitrij, když vidí, jak vojsko útočí na jeho palác. Ze zoufalství se vrhá z okna, ani to mu ale nepomůže.

Zraní se a rozzuřený dav lidí ho nakonec i s jeho ochránci ubije. Bojaři tedy Lžidimitrijovo tělo spálí a prach vystřelí z děla směrem k polskému území. Odsud podvodný carevič přišel, ať se tam tedy rychle vrátí!