Více než dvousetletá odysea srdce francouzského krále Ludvíka XVII., který nikdy nekraloval, skončila v roce 2004 jeho uložením v královské kryptě baziliky v Saint-Denis, kde je pohřbena většina francouzských panovníků, včetně Ludvíkových rodičů Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty jejichž životy vyhasly pod ostřím revoluční gilotiny.

Ludvík XVII. zemřel v roce 1795 jako desetiletý ve vězení, kam byl spolu s rodinou po revoluci uvržen. Za krále ho prohlásila jeho matka Marie Antoinetta v roce 1793 po popravě Ludvíka XVI.

Srdce je jediná část těla Ludvíka XVII., která se zachovala. Pravost tohoto orgánu potvrdila v roce 2000 analýza DNA.

Ludvík XVII. se narodil v roce 1785 jako druhý syn Ludvíka XVI. Následníkem trůnu se stal v červnu 1789 po smrti svého staršího bratra. Ve vězení, kde s ním bylo zacházeno velmi tvrdě, zemřel na tuberkulózu.

Jeho dozorce švec Antoine Simon (1736–1794), který později skončil s Robespierrem na popravišti, navíc u něj vypěstoval závislost na alkoholu.

Den po jeho smrti lékař během pitvy v nestřežené chvíli vyňal jeho srdce, které se po putování po Francii, Rakousku a Itálii dostalo do Saint-Denis až v roce 1975. Tělo bylo po pitvě hozeno do hromadného hrobu.

Protože malý král zemřel téměř v zapomnění, pokoušelo se za něho v následujících letech vydávat více než sto dobrodruhů.

Analýza, při níž byla srovnávána tkáň srdce s vlasy Marie Antoinetty, za revoluce rovněž popravené, prokázala, že srdce patřilo jejímu synovi.

Stoupenci teorie, že Ludvík se z vězení dostal, nebo byl za někoho vyměněn, nebo prostě stoupenci podvodníků, kteří se vydávali za přímé potomky Ludvíka XVI., pak začali tvrdit, že srdce patřilo ve skutečnosti staršímu synovi popraveného krále.

Tento syn ale zemřel ještě před revolucí a jeho tělo bylo na rozdíl od zkoumaného srdce nabalzamováno.