Rodinnou tiskařskou dílnu Sedlčanských zakládá v Praze 1582 Daniel Sedlčanský nejstarší (†1613), po něm se v ní vystřídá několik generací počínaje Danielem starším (asi †1633), jeho synem Jiřím (†1637), a Ludmilou starší a jejich potomkem Danielem mladším (†1648), který zemře roku 1648.
Po sobě zanechá vdovu Ludmilu mladší (†1664), ambiciózní ženu, kterou ani smrt manžela a syna na morovou ránu nepřiměla úplně rezignovat na život. Naopak, světlem v tunelu se pro stává udržet dobrý zvuk jména rodinné tiskárny.
Na základě vdovského práva vede tiskárnu od roku 1651. Nechce ale být jenom obyčejnou přištípkářkou drobných letáčků. Touží toho zvládnout mnohem víc.
Vyrábí císařské patenty
„Tak vy chcete privilegium dvorské tiskárny?“ prohlíží elegantně oblečenou renesanční měšťanskou dámu úředník dvorské kanceláře. „Zklamu vás. Tisk dvorských a místodržitelských zakázek ale má na starosti Urban Baltazar Goliáš.
Císař je s jeho prací mimořádně spokojen,“ odvětí úředník. Ludmila mladší se odporoučí pryč. „Nejsem tady naposled,“ šeptne ještě než za ní zaklapnou dveře. Slib splní a nevzdává se a její vytrvalost přinese ovoce.
Vyrábí císařské patenty
„Privilegium je vaše,“ potěší ji úředník v roce 1657, když předá listinu s císařskou pečetí Ferdinanda III. Habsburského (1608-1657). Náplní práce se pro ni stává tisk patentů a artikulí.
Sortiment doplňují kalendáře od Michala Kruegenera a také Hermanna de Werwera. Na kvalitu tisku je jako pes, a díky tomu jí na podzim roku 1658 přibude i právo vydávat noviny. Faktory prohání a neunikne jí ani chybička.
Když ale v roce 1664 zemře, s firmou to jde od deseti k pěti. Tiskaři jsou hrr, jenom aby práci co nejrychleji udělali. Podnik přijde o dvorském privilegium, které dostane zpět Goliáš.
