Nová Guinea je největší tropický ostrov na světě. Evropané jej poprvé zaznamenají v roce 1526, kdy jeho břehy spatří portugalští námořníci. Později se celá řada dobrodruhů rozhodne tajemný ostrov prozkoumat.

Setkají se zde s nebezpečnými kanibaly? A jak to na ostrově vypadá dnes?

Rozlehlý ostrov Nová Guinea je objeven portugalskými námořníky v 16. století. O tři stovky let později je jeho území koloniálně rozděleno mezi Německo, Nizozemsko a Velkou Británii. Přesto zdejší těžko přístupné a hornaté vnitrozemí – porostlé džunglí, zůstává dlouho neprozkoumáno.

Evropané ho tehdy považují za téměř neobydlené.Vše se změní až od dvacátých let 20. století, kdy se do divočiny vydávají první zlatokopové, dobrodruzi a křesťanští misionáři. Co zde odhalí? Část redakce webu EpochaPlus.

cz se to vydala zjistit do Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, kde v současnosti probíhá výstava „Lovci lebek“ prezentující předměty právě z Nové Guineje (ve spolupráci s tímto muzeem vznikl i tento článek – pozn. red.).

Opravdu na ostrově docházelo ke kanibalismu, jak se často traduje?

Evropané zjišťují, že na Nové Guineji jsou početné etnické skupiny domorodců zcela nezasaženy okolní civilizací. Vede to leckdy ke vtipným situacím, kdy domorodci vítají bělochy jako bohy či duchy svých předků.

Ale občas i k zavraždění nově příchozích. A podle všeho i jejich snězení. Jak to probíhá?

Antropologové jsou přesvědčeni, že domorodci svým obětem uříznou hlavu, jejíž část vlasů pak opálí nad ohněm. Následně popel spojí s krví nebožtíka a potřou s ní tělo muže, jenž má získat jméno oběti.

Angové a některé další původní guinejské skupiny věří, že během tohoto iniciačního rituálu dochází k duchovnímu spojení mezi mrtvými a jejich „zabijáky“. Poté jsou hlavy upečeny a na noc se uschovají do podkroví.

Druhý den z nich domorodci odstraní kůži, sekerou do nich vyrazí díru a pomocí bambusových nožů si na jejím obsahu pochutnávají nejstarší muži kmene. Jsou přesvědčeni, že se na ně přenese síla a část vlastností mrtvého člověka.

Kanibalství a další původní zvyky se v některých částech vnitrozemí Nové Guineje „pěstuje“ ještě v šedesátých letech 20. století!

Z Evropanů se asi nejznámějšími oběťmi domorodců stanou zlatokopové Helmuth Bauman a Michael Leahy. Baumana napadnou Angové (jedna z etnických domorodých skupin) tvrdým úderem zezadu do hlavy, zabijí jej a následně snědí.

Podobně krutý osud potká i většinu osob z Baumanova doprovodu. Je možné, že takto neslavně později skončí i etnolog, historik a slavný synek z miliardářské rodiny Michael Rockefeller (1938–není známo)? Tento muž se v listopadu 1961 ztrácí na tomto ostrově. Je prý možné, že ho zabijí a snědí divocí Asmatové, na jejichž území zavítá. Současná Nová Guinea – rozdělená mezi dva státy, je ale jiná.

Mobilní telefony, televize, civilizační (zlo)zvyky i kácení stromů a těžba nerostných kovů pronikla i do kdysi odlehlého vnitrozemí. Jeho obyvatelé nejsou již divocí kanibalové, jako kdysi. Dlouhodobý kontakt s Evropany zkrátka vyvolal velké kulturní změny, prosadilo se zde křesťanství a nastoupily moderní technologie.

Podle vědců je nicméně možné, že kdesi v nejodlehlejší džungli ostrova dosud žije ještě několik kmenů, o kterých Evropané nemají zatím ani tušení.