Až 17 metrů. Tak dlouhý může být hlavní průchod do liščí nory. Celá stavba může klesat až do hloubky 2,5 metru a pokud si liška dobře vybere místo, kde chce noru vybudovat – třeba mezi kořeny starých stromů – může toto obydlí vydržet i celá desetiletí.

Jenže liška obecná, nejrozšířenější divoce žijících šelem, je někdy líná. A také drzá. Jestli někomu liščí pižmo vážně nevoní, pak je to jezevec. Pokud se zdá, že je liška prvotřídním architektem nor, nebyli jste ještě u jezevců na návštěvě.

Pod zemí umí vybudovat hotové labyrinty s důmyslným odvětráváním. Spletitou síť podzemních chodeb mířících k brlohu ani nezvládne celou používat. A tak liška často dorazí na nevítanou návštěvu.

Liška do nory, hůl do ruky!

Puch, odpadky ze zbytků jídla, a přítomnost někoho, koho zrovna nemusíte. Lišce je jezevec ukradený, zato on její přítomnost snáší jen stěží. Nakonec to vzdá a část nory přepaží příčkou, aby měl klid.

Naštěstí, pokud není dlouhodobě ošklivo anebo nemá zrovna mladé, zůstává v průměru čtyř až 10kilogramová liška raději venku a její pověstný zrzavý ocas dlouhý až 45 centimetrů se míhá porostem. Ve většině věcí si nezadá se psem.

Stavbou těla, lebkou, ale i značkováním revíru sahajícího do okruhu zhruba sedmi kilometrů.

A bonus: 5 věcí, které (možná) nevíte o veverkách

Co jedí veverky? Jistě, oříšky. K rostlinné stravě ale kvůli zimě nebo při březosti přidají i další nutriety: Ještěrky, ptáčátka a klidně i malé savce.

Veverky se umějí pohybovat rychlostí až 19 km/h a při skoku dokážou vypnout tělo do tvaru křídla, aby dopadly dál.

Pověstný huňatý ocas jí dorůstá až na délku 30 cm. Pomáhá jí udržovat rovnováhu, a při spánku je ideální peřinou.

Samice zvládnou za rok i dva vrhy o 3 až 5 veverčatech. Mláďata začnou vidět až po 4 týdnech.

Kromě ztráty lesů ohrožuje veverku obecnou i zavlečená veverka popelavá. Ve Velké Británii se jí již podařilo nad původní zrzkou triumfovat.