Kontejnerový gigant rozráží vlny oceánu rychlostí 30 uzlů, což představuje 55 kilometrů v hodině. V Suezském průplavu bude muset přibrzdit. Maximální povolená rychlost je zde 16 km/h. Jak velké lodě sem mohou?

Nesmí mít větší ponor, než 20,1 metru, a zatímco na délce nezáleží, výška je důležitá.

Pod most přes Suez nesmí lodě vyšší, než 68 metrů. Pro představu, to odpovídá zhruba třem železničním vagonům postaveným na stojato na sebe. Může tudy tedy projet každá loď? Ani po rozšíření kanálu v roce 2010 ne.

Gigantické supertankery čeká stále okružní cesta kolem Afriky. Žádná loď tu navíc nesmí hrát sólo, dělají jí doprovod egyptští lodivodové. A na kolik to vyjde?

Můžete si koupit hned dvě BMW M850i… anebo jednou projet s nákladní lodí za průměrnou taxu Suezským průplavem. Cena je shodná: V přepočtu zhruba 6 600 000 korun. Denně se tu prosmýkne průměrně na 56 lodí, které tudy ročně přepraví na 1,27 miliardy tun zboží.

Kolik činí příjmy kanálu? Krásných 6,3 miliardy dolarů ročně, což dělá téměř 139 miliard korun.

120 000 mrtvých? Je to možné?

Proutěné koše s hlínou putují z ruky do ruky. Tak vypadají roku 1859 začátky stavby kolosálního díla. Mnohá čela se rosí horečkou. Největším zabijákem se stanou epidemie v čele s cholerou.

Kolik obětí si tedy nakonec dnes již nepostradatelný průplav, který zkrátí cestu z Arabského moře do Londýna o 8 900 kilometrů, vyžádá?

Egyptský prezident Gamál Násir (1918–1970) se nechá 26. července 1956 ve svém projevu slyšet, že jde celkově o 120 000 mrtvých. Dnes víme, že jde o číslo nadsazené, byť přesné počty zjistit již nelze. O kolik?

Hovoří se o 3000 úmrtích, pokud by se braly v potaz soudobá hlášení, tak jen 1000.

Korintský průplav: Kdo ho nechá vykopat, zemře!

Vzduchem svistne bič. Jsme v 7. století před Kristem a idea prokopat pevninskou šíji mezi Peloponésem a pevninským Řeckem vypadá jako skvělý nápad. Ovšem drahý. Velmi drahý. Korintský samovládce Periandros (665–585 př. n.

l.) se nakonec spokojí s kamennou silnicí, po které se lodě přetahují. Pokud si v létě dopřejete dovolenou u Egejského moře, nevynechejte výletní plavbu Periadrovým nesplněným snem.

Jeho silnici, Diolkos, tu stále najdete. „Smrt stihne každého, kdo se o to pokusí!“, hřímá filozof Apollonius z Tyany (3 př. n. l.­–97). Ano, řeč je opět o plánech na budování Korintského průplavu. Z filozofa by se Apollonius klidně mohl stát prorokem.

Julius Caesar (100–44 př. n. l.) a Caligula (12–41), který najme na budování egyptské experty. A také Nero (37–68), za jehož vlády zvládne na 6000 zotročených židovských zajatců prokopat 700 metrů tunelu.

Vůbec první kopnutí do země si ale neodpustí Nero osobně. Stejně jako jeho předchůdci, ani on ale proroctví neunikne. Do roka není mezi živými. Definitivně se začne až 23. dubna 1882. Po 11 letech je hotovo.

Jenže… náročná stavba tak nějak zapadne. A to přes to, že je také vykopána v úrovni moře a nepotřebuje zdymadla. Kanál ale trápí sesuvy půdy, silné přílivové proudy i rychlý vítr prohánějící se mezi 90 metrů vysokými skalami. Komerční vize nenaplní.

Dnes ani nemá tu ambici. V průměru 22 metrů širokou cestou plují jen menší lodě – a nejvíce ty výletní.

Panama: 200 vlaků se zeminou denně

Hlavní lékař pro stavbu Panamského průplavu William Gorgas (1854—1920) se rozhlédne z okna. Ano, jsou tu klasická zranění – a někdy dost ošklivá. Když přijde období dešťů, začíná horor v podobě rozsáhlých sesuvů půdy.

Ale nejhorší ze všeho jsou nemoci v čele s malárií a žlutou zimnicí přenášených přemnoženými komáry. Gorgasovi je jasné, že situaci zachrání jen prevence. Chodníky a silnice se musí vydláždit, aby se komáři nemnožili v bahně.

Močály jsou vysoušeny a domy se vykuřují. Kolem budoucího průplavu roste kanalizační systém a budují se vodovody. Jen proti hmyzí sítě do oken přijdou na 90 000 dolarů! Před vánoci 1905 může Gorgas jásat: „Panamské pásmo je bez žluté zimnice,“ oznamuje hrdě.

Životní úroveň kolem kanálu roste. Brzy je vyšší, než ve většině americkým měst a zdravější, než celé území USA! Pořádný rozdíl od situace před pár desetiletími…

Z Pacifiku do Atlantiku

Američané přeberou ekonomické fiasko v podobě Panamského průplavu po Francouzích. Ti s propojkou Karibského moře a Panamského zálivu (či, chcete-li Atlantiku a Pacifiku) začnou roku 1880 a o 9 let později od ní musí dát ruce pryč.

Pod jejich taktovkou vyhasne na 20 000 životů… v kontextu doby nutno dodat, že 19 000 patří k černošské populaci. Když Francie vycouvá, chopí se USA příležitosti. Ostatně, zrovna měly v plánu dokončit studii na Nikaragujský průplav, který tedy uloží k ledu.

Hotová je třetina průlivu a Američané neváhají nasadit solidní tempo. Roku 1907 denně odjíždí na 200 vlaků naložených zeminou! Mrtví jsou také, ale celkově jich bude 5 609.

Pokud bychom chtěli přepočíst tehdejší sumu na dnešní peníze, můžeme říct, že stavba Panamského průplavu přišla na 7 miliard dolarů. A hned začne vydělávat. Ceny se určují podle tonáže plavidel. Rekordní mýtné čekalo na loď Disney Magic.

Za průjezd platila 331 000 dolarů, což v přepočtu dělá 7,3 milionu korun. A kdo naopak platil nejmíň? Americký dobrodruh Richard Halliburton (asi 1900–1939). Skrz kanál plave ouško, což ho přijde na 36 centů.

Bělomořsko-baltská vodní cesta

Sovětský inženýr K. M. Zubrick to zkusí ještě jednou. „Za co jsem zatčen?“, snaží se vypáčit ze členů NKVD. Odpověď se nikdy nedozví. „To není podstatné,“ mávne nakonec rukou jeden z nich. Podstatné je jen to, že je Zubrick inženýr.

A ti právě chybějí na stavbě kanálu, který spojuje Bílé a Baltské moře. Již od 14. Století je tato vize považována za neproveditelnou. Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) si ale myslí něco jiného. A chce to dokázat v rekordním čase.

Desetitisíce lidí končí na Sibiři v sítích pracovních táborů. Až v tu chvíli se ukáže, kolik je po okolí neznámých pravoslavných osad. A tak jejich obyvatelé končí v lágrech šmahem také. Roku 1930 je rozhodnuto o stavbě kanálu.

Na jaře 1933 po něm již jednou první lodě! A cena? Utrpení. Oficiální stalinské údaje mluví jen o 12 000 mrtvých, ale mortalita v hrozných podmínkách lágrů činí k 20 %. Nezávislé odhady proto hovoří až o 250 000 mrtvých!

Stavba se klikatí přes řeku Dolní Vyg, jezero Vyg, Oněžské jezero, řeku Svir, Ladožské jezero a Něvu. Například cesta z přístavního Archangelsku do Petrohradu zabrala lodím 5167 km, dnes díky kanálu jen 1248 km.