Z výstavných lisabonských paláců zbyly ruiny. Co nezničilo padající kamení, spláchla voda. Jenom díky rozhodnému velení markýze De Pombala začíná město vstávat z trosek. „Sám Bůh nám ho poslal do cesty,“ šeptne portugalský voják uznale svému druhovi.

Nikdo nepanikaří.

Zmatek, davy lidí, kteří honem balí své věci a prchají před blížícím se nebezpečím. Už od starověku typický obrázek situace, než do města vtrhne velká voda. Jenže všechno může vypadat i jinak. Když se do organizace úklidových prací vloží pevná ruka, obnova města může být nečekaně rychlá.

Potvrzují to události roku 1755 v portugalském Lisabonu.

Zkažený svátek

1. listopadu 1775 se Portugalci těší na oslavy svátku Všech svatých. Je půl desáté dopoledne, když se Lisabonem začne ozývat dunivý zvuk. Domy praskají, bortí se. Spousta lidí honem míří do přístavu. Věří, že uniknou dalším otřesům.

„Podívejte, to je hrůza,“ ukazuje malá holčička na oblohu. Všichni zděšeně zírají za jejím prstem. Město hoří, kromě toho se stávají nechtěnými svědky ještě dalších tří otřesů půdy. Odborníci se domnívají, že první otřes v půl desáté mohl mít sílu až devíti stupňů Richterovy škály.

Epicentrum otřesů se nachází asi 200 km jihozápadně u mysu svatého Vincenta v Atlantiku.

Požár trvá pět dní

Už krátce po desáté hodině se ale ukáže, že ještě není všemu konec. Malá holčička, která s matkou, otcem a čtyřmi sourozenci našla úkryt v bárce u břehu, nestihne ani vykřiknout. Celou rodinu spláchne do moře vlna tsunami.

Kořist jí ale nestačí, valí se dál. Šest metrů vody v ulicích dokoná, co se ještě nepovedlo chvějící se půdě. Živel zničí asi 85 % budov ve městě, obětí je 40 –60 000, podle některých odhadů až 100 000 (ve městě žilo 275 000 obyvatel).

Požár se podaří uhasit po pěti dnech. O jeho zkrocení se svými rozkazy postará královský ministr Sebastião e Mělo, markýz de Pombal (1699–1782), protože panovník Josef I. Portugalský (1714–1777) je i s rodinou mimo město.

Situaci má pod kontrolou

Je také jeho zásluha, že nedojde k rabování. „Zbrojnoši, obsaďte hradby města,“ rozkazuje a ozbrojenci skutečně postaví hlídky v místech, kde ještě před otřesy stávalo městské opevnění. Zabrání průniku zlodějů.

„Všechny mrtvoly odvezte do přístavu, naložte na lodě a potopte,“ vydává markýz de Pombal další příkaz. Díky jeho prozíravému rozhodnutí se ve městě nešíří infekční nemoci. Brzy také začne s obnovou zničeného města.

Rodí se ale široké bulváry, které neohrozí padající kamení a paláce, jež mají odolat otřesům.