Zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Zdálo by se, že pěti základními smysly je člověk obdařen tak nějak akorát. Nebo by to mohlo být lepší? Jak bychom dopadli v porovnání se zvířaty?

Připravte se netradiční pětiboj! Naše lidské smysly se utkají se zástupci zvířecí říše. Kdo nejlépe slyší, kdo všechno vyčenichá a kdo má nejbystřejší oči? Co myslíte – vedeme si statečně, nebo prohráváme na plné čáře?

Velké uši nestačí!

disciplína: SLUCH

vítěz: zavíječ voskový

Na počátku jsou drobné částečky, které se rozkmitají. Někdy, rychle, někdy pomaleji, zkrátka kmitají ve frekvencích, které vnímáme jako zvuk.

Je tu ale jistá podmínka. Lidské ucho je schopno zaznamenat jen ty zvuky, které se pohybují zhruba ve frekvencích mezi 16 hertzy až 20 kilohertzy.

Frekvence kmitání také určuje výšku – čím je vyšší, tím je vyšší i tón, který slyšíme.

Kdo trumfne delfína?

Podobné pásmo slyšitelnosti jako lidé má většina ptáků. O něco vyšší tóny slyší opice (do 30 kHz) nebo koně (do 40 kHz), ještě lepší jsou pak psi (50 kHz) a kočky (70 kHz).

Dlouho to vypadá, že největšími přeborníky na vysoké zvuky (ultrazvuky) jsou netopýři (160 kHz) nebo delfíni (210 kHz), dokud vědci neobjeví úžasný supersluch obyčejné můry zvané zavíječ voskový. Ten je schopen zaznamenat zvuky v rozsahu 300 kHz!

Na druhé straně je výhodou i schopnost slyšet nízké tóny, kterou mají třeba sloni. Infrazvuky skvěle pronikají hustým porostem a chobotnatci se tak domluví třeba i na 5 kilometrů.

Jen podle frekvencí ale sluch posuzovat nelze. Pták má třeba oproti člověku uši mnohem citlivější. Hravě od sebe odliší zvuky střídající se za 2 až 3 milisekundy, zatímco nám vše pod 15 milisekund splývá.

Ani člověk, ani pes…

disciplína: ČICH

vítězové: medvěd, krysa a hmyz

Neustálou pohotovost má 400 čichových receptorů v našem nosu. Ze vzduchu snímají molekuly pachu a posílají signály do mozku. Ten pak rozezná minimálně desítky tisíc různých vůní. Výsledků výzkumů se však liší a někteří se nebojí mluvit ani o bilionu!

Ženy mají obecně citlivější čich než muži, mladí lidé citlivější než staří. Většinou máme v čichu rezervy – je možné ho vycvičit.

Multifunkční chodidla

Nemáme však šanci se psem, o kterém se říká, že má milionkrát lepší čich než člověk. Ve skutečnosti má asi 40x více čichových buněk a navíc i skvělou pachovou paměť – najde stopu člověka, ke kterému přičichl už před třemi dny.

Ještě lepším stopařem by ale prý byl lední medvěd, který vycítí mrtvé zvíře pod sněhem na vzdálenost několika kilometrů!

Super čich mají i krysy – jejich maličké tělo je vyzbrojeno až 1000 čichovými buňkami a zvládnou každou nosní dírkou čichat něco jiného.

A zapomenout nesmíme na hmyz, vybavený ultracitlivými čichovými orgány na různých částech těla. Třeba moucha má čichové, ale stejně tak i chuťové štětinky na chodidlech. Takže když vám leze po koláči, zároveň ho i očichává a ochutnává.

Někteří samci motýlů jsou zas tak citliví na samičí feromony, že svou vyvolenou vycítí i 30 km daleko.

Souboj pohárků

disciplína: CHUŤ

vítěz: sumec

Tohle je výborné, tohle mi vůbec nechutná! Ale jak to vlastně poznáme? Díky 10 000 chuťovým pohárkům rozprostřených na jazyce, v měkkém patře a v krku. Ty zachytí chemické látky, které se při kontaktu jídlem rozpustí ve slinách, a vyšlou signály do mozku.

Chuťové pohárky žijí asi jen 10 až 14 dní. Postupně se obnovují, pokud si je tedy nezničíte třeba přílišnými dávkami nikotinu.

Chuť má především význam evoluční – když byly nějaké plody nechutné, naši předci se od nich raději drželi dál.

Rybí gurmáni

S počtem chuťových pohárků jsme na tom dobře. Třeba takové kuře jich má jen 30! Ptáci obecně na chuť moc vybaveni nejsou, jazyk mají pokrytý rohovinou, která tu chuťových buňkám překáží.

Mnohem méně pohárků než my mají i psi (okolo 1700) nebo kočky (méně než 500). Těm navíc schází schopnost rozeznat sladkou chuť, stejně jako některým opicím.

A kdo je na tom přeci jen lépe? Prasata se 14 000 chuťovými pohárky, nebo krávy, které jich mají asi 25 000.

Zvířecím gurmánům však suverénně vládnou ryby, s chuťovými pohárky rozprostřenými po celém těle. Rekordman sumec jich má 175 tisíc! Slouží mu nejen k ochutnávání, ale společně s vousky i k hledání kořisti.

Klíčové dotyky

disciplína: HMAT

vítěz: hmyz

Tlak, bolest, teplo či vibrace. To všechno musí vnímat hmatová tělíska v naší kůži. Nejvíce jich najdeme na konečcích prstů nebo na špičce jazyka, šetřilo se s nimi naopak na zádech.

Hmatem nejen zjišťujeme nové informace, ale třeba si i ověřujeme ty, co jsme se dozvěděli jinými smysly. A mozek se při hmatání pořádně zapotí – zpracovává totiž v tu chvíli mnohem více vjemů, než když je přijímáme očima, ústy či nosem.

Nohama, vousy, ocasem

V kvalitě hmatu by nás nejspíš porazila sarančata. Celý povrch těla mají pokrytý tenkými chloupky, kterými cítí i pohyb vzduchu a orientují se tak v prostoru.

Podobně to mají švábi, s nahuštěnými hmatovými buňkami v tykadlech, na spodní straně těla či v podkolenních jamkách.

Ryby trumfují svou postranní čárou. Cítí, jak se pohybující se voda odráží od okolí, a zmerčí tak třeba blížícího se predátora.

Mnoho savců se zas pyšní praktickými hmatovými vousky (vibrisy), díky nimž se neztratí třeba ani v úplné tmě.

Na konečky prsty jako my spoléhají opice, někteří z nich však mají jako bonus ještě citlivou špičku ocasu.

Kolik barev má svět?

disciplína: ZRAK

vítězové: kočky a ptáci

Od předmětů se odráží světlo, které neujde buňkám na naší sítnici – čípkům a tyčinkám.

Čípků máme v každém oku 6 milionů. Dělí se do tří druhů a rozlišujeme díky nim až 10 milionů odstínů!

Reagují však jen na vlnovou délku od 400 do 700 nanometrů, spektrum viditelného světla. A také fungují jen za dobré světelnosti. V šeru bychom byli v koncích, nebýt 120 milionů tyčinek, díky nimž rozlišujeme kontrasty.

Káně nepotřebuje brýle, kočka baterku

Barvy nám zvířata mohou závidět, často mají jen dva typy čípků a jejich paleta je tak o dost chudší. Třeba pes vidí svět ve žluté a jakési modrofialové, rozhodně nerozezná červenou od zelené

Ve všem ale navrch nemáme, mnoho živých tvorů se s rozmezím viditelného spektra zdaleka nespokojí! Například včely nebo ptáci vidí vlnové délky 100 až 400 nanometrů, tedy ultrafialové světlo, hadi zas infračervené délky nad 700 nanometrů.

Podle IR záření se pozná teplota objektu a chřestýši či krajty tak snad najdou kořist i v naprosté tmě.

Ovšem přeborníky na noční vidění jsou samozřejmě kočky! Nejenže mají velký počet tyčinek a roztažitelné zorničky, ale za sítnicí i speciální vrstvu buněk fungující jako zrcadlo.

Zpět ale do dne – už vidíte vše ostře? Pokud nenosíte brýle, rozhodně byste měli. V oblasti nejostřejšího vidění, tzv. žluté skvrně, totiž máte 160 000 čípků na milimetr čtvereční. Na ptáky to však nestačí, káně lesní jich má na stejném prostoru přes milion!