Pokud by nad oblastí proletělo průzkumné letadlo, pilot by spatřil pár dřevěných chatiček, kolem nichž se tu a tam pohybuje nějaký vědec. Jenže pod povrchem americká armáda rozjíždí monstrózní projekt. O ničem netuší ani samotní Dánové!
Světem prostupuje studená válka a Spojené státy americké hledají jakýkoliv způsob, jak se dostat Sovětům na kobylku. V hledáčku skončí největší ostrov světa, kde přivedou k životu Ledového červa.
V zájmu vědy
Teploty nemají problém spadnout k padesátce pod nulou, vítr pro změnu čechrá zmrzlou krajinu klidně i dvoustovkou. Do ráje na zemi má oblast vzdálená asi 240 kilometrů od americké letecké základny Thule v severozápadním Grónsku skutečně daleko.
Jenže všechno zlé je k něčemu dobré, protože Američané odstartují v květnu 1959 stavbu výzkumného tábora Century. Problém je, že to jaksi zapomenout říct dánskému premiérovi Hansu Christianu Hansenovi (1906–1960).
Ten se o záměru dozvídá až o pár měsíců později. „Chceme testovat techniku v arktických podmínkách a zkoumat tamní krajinu,“ stojí nakonec v žádosti. Podle vědců je totiž led starý až 400 tisíc let. Jedná se však o zastírací manévr, protože Američané mají úplně jiné záměry.
Hlavně nenápadně
V Pentagonu souběžně řeší supertajný projekt, jež nazvou Ledový červ. Grónsko se má totiž stát domovem podzemní vojenské základny zabírající 130 tisíc kilometrů (paradoxně jde o trojnásobek rozlohy Dánska).
Technika nejdříve vykope příkopy, které vojáci ukryjí pod speciální obloukové střechy, na něž ještě naskládají sníh a led. Plány počítají s nemocnicí, kostelem, obchodem, kinem a ubytováním pro 200 lidí.
Důležitou součástí plánu se stávají také rampy na odpálení balistických střel, které díky tomu doletí až do Sovětského svazu. Těch se pod grónský ledový příkrov má vejít na šest stovek. Na akci mají čekat jen 8 metrů pod povrchem.
Na papíře vypadá projekt výborně, realizace pokulhává. Američané kvůli utajení mohou pracovat jen v noci. Stroje musí přivézt ze základny Thule vrtulníky, což celou akci protahuje.
A hlavně armádní špičky počítají se systémem tunelů o celkové délce 4 tisíc kilometrů! Netroškaří ani v případě šířky, protože se vedle sebe mají vejít dvě nákladní auta!
Energii tehdy zajišťuje speciální jaderný reaktor, vodu vojáci pro změnu získávají z ledovců.
Budoucí problém?
V průběhu mravenčí práce ale vědci zjistí, že ledovcové jádro se pohybuje mnohem rychleji, než se čekalo. To má neblahý vliv na tunely, protože po třech letech existence jsou patrné různé praskliny.
„Každý měsíc budeme muset odstranit 100 tun sněhu,“ uvádí ve zprávě z roku 1963. Pokud se tak nestane, do dvou let bude základna zničena. První předzvěstí konce je přesunutí jaderného reaktoru, jehož nahradí dieselový generátor.
V průběhu roku 1965 mizí i on. Armáda rovněž evakuuje i zbytek osazenstva. Zanechá po sobě 3 kilometry dlouhý tunel, jež se postupně propadá. Na místě zůstává také radioaktivní odpad a zhruba 200 tisíc litrů nafty.
Američané totiž počítají s tím, že věci, které jsou v hloubce asi 36 metrů, pohltí věčný led. Vidle jim do toho hodí klimatické změny.
Biologové totiž spočítají, že pokud ledovce budou tát stejně rychle jako doteď – svět v roce 2100 spatří trosky někdejší základny. Rostou zároveň obavy, zda odpad a nafta nenaruší okolní unikátní ekosystém.
