Popínavé rostliny se vinou po svazích v Andách od dnešního Peru až po Bolívii i ve střední Americe v oblasti dnešního Mexika už v období 8000–11 000 let př. n. l.

Indiáni dokážou ocenit chuť jejich plodů i výživnou hodnotu, která je ještě vyšší,  než v případě kukuřice. Později proto chytře skloubí pěstování obou druhů. Mohutné kukuřičné stvoly tvoří oporu popínavým fazolům. Evropané je ale neznají.

Levné jídlo

Poprvé se s nimi setkává janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451–1506) na Kubě a jako exotiku je přibalí i do nákladu, se kterým odplouvá z Nového světa zpátky do Španělska.

I když je Španělé nejdříve obdivují hlavně jako okrasné rostliny, zanedlouho pochopí i jejich význam jako levného jídla, které nasytí spoustu lidí.

Úspěšné tažení

Fazole nastoupí svoje tažení kontinentem. „Bez fazolí by se obyvatelstvo Evropy za několik století nezdvojnásobilo,“ tvrdí například italský spisovatel Umberto Eco (1932–2016). V našich zemích ale nad nimi až do 19. století vítězí hrách.