Na stole Horsta Böhmeho zařinčel telefon. „Ano,“ řekl velitel německé bezpečnostní policie a odkašlal si. „Akce může být zahájena,“ nařídil mu pevným hlasem státní tajemník Karl Hermann Frank. Chvíli se odmlčel a pak pokračoval:
„Všechny muže z Lidic neodkladně postřílet, ženy a děti prozatím internovat někde v Kladně… A máte na to dvanáct hodin!“ Pak praštil sluchátkem.
Když 4. června 1942 zemřel v pražské Nemocnici Na Bulovce zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1904–1942), prominentní nacista, na kterého byl týden předtím spáchán atentát, bylo jasné, že tento čin nezůstane bez odezvy.
„Německé stanné soudy jen během následujících dvou měsíců vynesly přes 1500 rozsudků smrti. Vyvěšované rudé vyhlášky se jmény popravených měly Čechy nejen zastrašit, ale i donutit k vydání atentátníků, po nichž jako by se slehla zem,“ podotýká Liška.
Jenže nacistický diktátor Adolf Hitler (1889–1945) chtěl zločince, kteří zavraždili jednoho z jeho nejvěrnějších spolupracovníků, za každou cenu dopadnout. Nebylo důležité, kdo to odnese. Nějaký viník se ale zkrátka najít musel!
Prokletý dopis
Nacisté měli jasný cíl. Celý národ měl vědět, co se mu stane, když se postaví Německu. Proč se však na seznam obětí dostaly Lidice, zcela běžná a normální vesnice s 500 obyvateli, zůstává dodnes otázkou.
„Záminkou pro vyhlazení Lidic se stal s největší pravděpodobností dopis, který byl zadržen v jedné továrně ve Slaném. Působil totiž, jako by jeho odesílatelem byl jeden z atentátníků.
Jisté narážky směřovaly ke dvěma mladým mužům z Lidic sloužícím u 311 bombardovací perutě v Anglii,“ píše publicista Libor Vykoupil (*1956).
A toho se věrní Hitlerovi přisluhovači, v čele s tajemníkem Karlem Hermannem Frankem (1898–1946) a velitelem bezpečnostní policie Horstem Böhmem (1909–1945), rozhodli využít.
Věděli totiž, že pokud jejich vůdce nedostane jména atentátníků, zadělají si na problém. A o ten oni rozhodně nestáli.
Gestapo zfalšovalo důkazy
Počátkem června obklíčilo Lidice vojsko. Lidé byli vyvedeni z domů a začala přísná domovní prohlídka. Nic, co bylo nalezeno, nenasvědčovalo o nějakých kontaktech vesnice s parašutisty.
Gestapo ale nastražilo pár dalších důkazů – vysílačku, zbraně, munici a nelegální tiskoviny. „Přesvědčit Hitlera o plánu vyhlazení Lidic pak nebylo vůbec těžké.
Prahnul po pomstě… A informace mu navíc byla podána tak, aby z ní bylo zjevné, že se pátrání po atentátnících posunulo kupředu a zabijácká mašinerie lidické akce může české obyvatelstvo konečně přimět k jejich vydání,“ píše Liška.
Nacistický pohlavár krutý plán posvětil a o osudu Lidic bylo v tu chvíli rozhodnuto.
Lidé netušili, co se bude dít
Jednotky SS vtrhly do vesnice chvíli před půlnocí 9. června. „Rozespalí lidé vyhánění ze svých příbytků nevěděli, co se děje, a zpočátku zavládl zmatek, který se však Němcům rychle podařilo zvládnout tvrzením, že jde o pouhé vojenské cvičení.
Muži starší patnácti let byli odváděni do sklepa Horákova statku a ženy s dětmi byly nejprve umístěny v místní škole a poté byli všichni v připravených autobusech převezeni do Kladna,“ popisuje Liška.
Některé lidické ženy a děti ještě stačily zahlédnout u Horákova statku své muže a otce, aniž tušily, že je vidí naposledy.
Němci mezitím chystali brutální popravu. Noc strávili lidičtí muži ve sklepě, načež je esesáci vyváděli nejprve po pěti, a pak po deseti na zahradu Horákova statku, kde už stála připravená popravčí četa.
„Toho dne nacisté bez jakéhokoli soudu či zdůvodnění smrtícího ortelu zavraždili 173 lidických mužů. Nejstaršímu bylo 84 a nejmladšímu 14 let. A nikdo z nich před smrtí netušil, proč je stihl tak strašlivý osud,“ zmiňuje se Liška
Muži nocovali ve sklepě
Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde většina z nich zemřela a děti, které se nehodily k převýchově, poslali Němci rovnou do plynu.
Budovy v Lidicích pak nacisté vypálili, jejich zbytky vyhodili do povětří, zničili hřbitov, vykáceli stromy a sutí zavezli rybník. Dokonce na několika místech posunuli koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě.
Jméno Lidic se hned poté rozlétlo po celém světě. Velmi dotčeně reagovali Američané, kteří hned několik obcí na znamení solidarity přejmenovali právě na Lidice.
Po válce se domů vrátilo 143 žen a po usilovném pátrání i 17 dětí, severozápadně od bývalé obce vyrostly nové Lidice čítající 150 rodinných domů. Území starých Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou a slavnostně byl otevřen Sad přátelství a míru.
