Tisíce lidí u monitorů napjatě sledují počínání svých oblíbených hráčů. Náhle se ozve křik. „Co to děláš? Čím to po mně střílíš?!“ Pak obraz zčerná a přenos je přerušen. V divácích by se krve nedořezal. Právě byli svědky řádění šílence – svého někdejšího favorita.
Turnaje v počítačových hrách přitahují mnoho diváků a profesionálních i amatérských hráčů. Důvodem je zábava a soutěživost, kterou stimulují velké finanční odměny.
Adrenalin proudí v žilách všech zúčastněných a nadšení je stejně hmatatelné jako na „klasické“ sportovní události.
V neděli 26. srpna 2018 v nejlidnatějším floridském městě Jacksonville panuje právě taková atmosféra, než je přerušena nenadálou střelbou psychicky narušeného muže a zděšenými výkřiky jeho obětí. Masakr sledují lidé po celém světě v přímém přenosu.
Hráč bez emocí
Každoroční klání ve hře Madden NFL, což je sportovní simulace ligy amerického fotbalu, se odehrává v baru GLHF. Pro mladého muže jménem David Katz (24) to není první soutěž. Jednu již v únoru roku 2017 vyhrál.
Už tehdy ho někteří lidé považují za podivína. Podle účastníků minulého ročníku se vždy straní ostatních, je většinu času chladný a netečný. „Na něm moc emocí neuvidíte. Je to obchodník, jde přímo na věc, není tu, aby si dělal nějaké přátele.
Když se z něj něco snažíte dostat, je to jak trhání zubů,“ popisuje mladíka komentátor. Ke konci turnaje si ani nepotřese rukou se svými soupeři, sebere výhru a na adresu zbytku utrousí poznámku, že je „mnohem lepší než ostatní“.
Soutěž o výhru snů
Turnaj je v plném proudu. Jde o poslední den regionálního kola, a kdo vyhraje, pojede do Las Vegas na finále. Každý chce dosáhnout na výhru 165 000 dolarů (přes 3 600 000 korun). Celá událost je přenášena online na webu Twitch. Sledují ji tisíce diváků.
Fandí svým favoritům. Tím je do poslední chvíle i David, v herním světě přezdívaný Bread. Bezmezně si věří. Jenže tentokrát proti němu stojí noví soupeři.
Nadějný Eli Clayton (22), jinak známý jako Trueboy, a jeho přítel Taylor Robertson (27) jsou s přehledem ve vedení a vesele spolu vtipkují. Nevšímají si nenávistného pohledu poraženého soka. Ani podivné červené tečky na hrudi jednoho z nich.
Zakopávají o nehybná těla
Nadšený povyk fanoušků protne výstřel. Nikdo chvíli nechápe, co se stalo, když se Clayton bezvládně hroutí k zemi. Následující další rány. Jejich obětí se stane Robertson. Zděšené výkřiky, ze kterých mrazí, se rozléhají barem i do sluchátek diváků u počítačů.
Lidé se snaží utéct přes vedlejší restauraci, ale řež pokračuje. Zakopávají o nehybná těla obětí rozžhavených kusů olova. Po nejméně 12 vypálených projektilech zabijákova zbraň utichne.
S posledním pohledem na své krvavé dílo otočí hlaveň vražedného nástroje na sebe a naposledy zmáčkne spoušť.
Okamžitě jej poznají
K baru dorazí za zvuku sirén v půl druhé odpoledne zásahové jednotky a sanitky. Před budovou se jim naskytne pohled, připomínající spíše následky teroristického útoku. Na ulici se choulí lidé a v slzách drží zraněné přátele.
Policie všechny vyzývá, aby zůstali v úkrytu, dokud areál neprohledají. Zajišťují objekt a záchranáři se dávají do práce.
Počty nalezených obětí stoupají, až se ustálí na čísle 14. Jedenáct z nich je postřelených nebo málem ušlapaných a třem už není pomoci – dvěma přátelům a neznámému bělochovi. Tedy dokud jeho tvář neuvidí svědci. „To je on! On je ten vrah!“ křičí při pohledu na Davida Katze.
Útok provede sám
Ještě ten den pozdě odpoledne vrazí po zuby ozbrojená jednotka FBI do domu v Baltimoru, kde mrtvý útočník údajně přebýval. Jsou opatrní a připravení na jakýkoliv zvrat událostí. Katz nemusel pracovat sám. Naleznou jen jeho auto, komplice žádné.
Jediným důkazem o chystaném masakru je doklad o legálním zakoupení dvou pistolí a laserového zaměřovače již měsíc před turnajem. To znamená, že jeho vražedné řádění nebylo spontánním aktem.
Vyšetřování pokračuje a kriminalistům roste pod rukama detailní plán tragických událostí. Jenže stále chybí jejich motiv. Na řadu přicházejí výslechy svědků.
Výpovědi zděšených svědků
Otřesení lidé se snaží vylíčit mužům zákona, co přesně se stalo. Řada z nich si vzpomíná jen na chaos, a jak přes sebe všichni padají a snaží se dostat co nejrychleji z dosahu útočníka.
Dvacetiletý Marquis Williams vypoví, že si zrovna s přítelkyní objednával pizzu v přilehlé restauraci, když začala střelba. Nejdřív ani netušili, co se děje. „Mysleli jsme si, že praskají nějaké balonky nebo co. Ale ty tam být neměly.
A pak se rány opakovaly a ze dveří se vyhrnula vlna lidí, tak jsme utekli,“ popisuje. Sám se turnaje zúčastnil předchozí den a vraha potkal.
Jeho přítelkyně Taylor Poindexter (26) roztřeseně popisuje, jak viděla Katze couvat se zbraní v ruce a se šíleným výrazem v očích bezhlavě střílet.
Mine ho o palec
Hráč Alexander Madunic objasní, že byl Katz naštvaný.
Ten den prohrál jednu ze soutěží a byl vyřazen. „Pěkně ho to vzalo, tak hádám, že to má co dočinění s tím, co udělal,“ řekne. Další ze soutěžících, na kterého měl muž jistě zlost pro jeho výhry, je mladičký Drini Gjoka (19).
Jeho projektil minul doslova o palec, který mu ostatně zranil. Chvíli si nezahraje, ale vzhledem k tomu, že jej jeho rodina mohla málem oplakat, je to maličkost. „Nejhorší den mého života. Již nikdy nebudu nic brát za samozřejmost,“ vyjadřuje se.
Naproti tomu další z vyhlédnutých cílů, Larry Legend (25), takové štěstí neměl. Železo se mu zarylo do stehna, ruky a hrudníku.
Jsem rád, že jsem neuspěl!
Katzův soupeř Derek Jones (30) se smutkem v očích konstatuje: „Nikdo si nezaslouží zemřít kvůli videohře. Jen se tu snažíme vyhrát nějaké peníze pro nás a naše rodiny.“ Sám ten den již skončil a v době útoku sedí mimo dosah šílence.
Jakmile uslyší střelbu, rovnou uteče. „Jsem rád, že jsem prohrál. Kdyby ne, byl bych v tu chvíli u počítače a snažil se vyhrát. Teď bych možná ležel v márnici.“ S útočníkem se znal, často s ním hrával po internetu, ale nikdy osobně. Což je možná dobře.
Zlom přišel v sobotu
„Zbláznil se a začal střílet. Všichni utíkali směrem k východu, zasažení padali k zemi a ostatní zakopávali jeden o druhého. Slyšel jsem někoho křičet o pomoc, když ho zasáhl,“ popisuje hrůzné události další z účastníků, Ryan Alemon.
Někteří lidé si všimli, že Katz oba soutěžní dny nosil stejné oblečení, nesprchoval se a choval se velice divně, ještě více než obvykle. Všichni svědci se shodují na jednom: Zlomovým bodem asi bylo, když prohrál v sobotu.
Jeho soupeř a vítěz se mu snažil potřást rukou, ale on na něj jen prázdně zíral. V té chvíli se mu zřejmě zhroutil celý svět.
Nedostatečná psychiatrická léčba
Katzovy problémy zřejmě začnou rozvodem jeho rodičů, když mu je 12 let. Od té doby musí být pravidelně sledován psychiatrem. Je dokonce dvakrát hospitalizován. Lékaři mu předepisují řadu medikamentů včetně značného množství antidepresiv.
V roce 2006 jeden z doktorů tvrdí, že jeho pacient prožívá krizi. Co však působí více než znepokojivě, je záznam o celkem 26 telefonátech na policii mezi lety 1993 a 2006, a to od Katzovy rodiny. Oba rodiče se nemohou shodnout na postupu jeho léčby.
I proto je možná tak nedostačující a pozdější útočník nikdy není pod takovým dohledem, jaký si jeho stav žádá.
I na střední škole je podivínem
Na střední škole Hammond High School v Marylandu si jej stále pamatují. Ti’Andre Montana, jenž odmaturoval o rok dříve, ho popisuje jako velice asociálního a zapáleného hráče. „Stranil se lidí. Ani moc nemluvil. Ale připadal mi jako hodný kluk.
Nedokážu si představit, že by něco takového udělal,“ vrtí hlavou. Katzův spolužák Drew Ford s ním mluvil jen párkrát.
„Byl vážně tichý, ale když jste s ním mluvili, byl v pohodě.“ Po úspěšném odmaturování podivín nastoupí na vysokou školu University of Maryland studovat obor přírodních věd a technologií. Studium však před útokem přeruší a vytratí se.
Jak dovnitř pronesl zbraně?
Z vyšetřování vyplývá, že motivem labilního mladého muže byla skutečně jeho prohra. Počítačové hry znamenaly jeho život a vyřazení považoval za osobní urážku. Soudnímu procesu za dvojnásobný mord a dalších několik pokusů o ni se vyhnul sebevraždou.
Zůstává otázkou, jak se mu za denního světla povedlo dostat přes restauraci do hráčského baru hned dvě zbraně. Jeden ze zúčastněných potvrzuje, že nikde nebyly žádné skenery nebo řádná ochranka.
Úroveň zabezpečení takovýchto společenských událostí má být do budoucna mnohem vyšší, než jak předvedli v nešťastném Jacksonvillu. Bude to stačit?
